Roušková (pohádka)
Trochu jsem váhala, co napsat. Nálady se mi mění jako barvy na semaforu. Ze dne na den jsem se stala učitelkou, kuchařkou, uklízečkou, kulturní referentkou i švadlenou a z domova pracující ženou. Pokud to tedy vůbec lze. Ano, mohlo by se říci, že kuchařkou i uklízečkou jsem již byla, ne však na plný úvazek jako nyní. Nevím, co je otravnější. Vlastně vím, ŠKOLA. Od prvního dne bojuji. Mé znalosti zatím sice postačují, avšak žákyně nespolupracuje. Miluje společnost a týmové práce, to však nemohu sloužit. Ještěže starší dítko funguje samo. Šití roušek mi přijde jako psychická terapie po "pošahaném " dni. Mám pocit, že alespoň něco dává v mém životě smysl. Stroj přede a já si urovnávám myšlenky. Co všechno se za dvacet dní změnilo? Všechno. Celý svět se změnil. Lidé kolem nás ukázali své pravé charaktery. Uvědomili jsme si, na kom nám záleží. Neskutečná vlna dobra se zvedla a ukázala sílu našeho národa. Dojímaly mě fotky stařen sedících za šicími stroji i učící se děti této zručn