janabruzkova.blogger.com

Úsměv je ta nejkrásnější a nejčistší věc na světě. Láska je sice ještě krásnější, avšak o čistotě by se dalo dlouze polemizovat. Především v dnešním světě. Úsměv je krásný, nehledě na věk, pohlaví, či fyzickou krásu. Úsměv můžete věnovat komukoliv, kolikrát za den chcete. Úsměv je LIKE v reálném světě. Pravý úsměv vždycky poznáte, protože Vás zahřeje na duši. Mám ráda a vážím si lidí, kteří mě umějí rozesmát. Sama ráda rozdávám radost. Když mi je smutno, zalezu si do ulity, tam to sama se sebou přečkám a vylezu až s úsměvem na tváři. Schválně se soustřeďte na to, kolik usměvavých lidí za den potkáte. Většinou je to smutné skóre. Není krásnější bolest, než když vás bolí břišáky ze smíchu. A nejen břišáky. (A k tomu mohu ještě uvést vlastní zkušenost z porodnice. Setkala jsem se tam s holkou, která je má přítelkyně dodnes. Má skvělý smysl pro humor. Výsledkem bylo, že jsme se pět dní prosmály, až nám stehy praskaly. A nebylo to hormony ani poporodní laktózou. Když jsem se s ní slyšela př

Před pár dny ve mně vyvolala tuto vzpomínku úplná maličkost. Dvě paní na cvičení si povídaly, jak se těší na silvestra na horách. Přesně, je to neskutečná krása být na silvestra v bílé peřině obklopen respekt vzbuzujícími velikány. Ale i bílé kopce českých hor mají své nezaměnitelné kouzlo. Jenže když máte kojence, není to přesně to stejné. Říkáte si "Kojenec, no a co? To má kde kdo a jezdí na hory." Jenže není kojenec jako kojenec. Některý spinká, jiný prudí celou noc, nehledě na datum. Plna nadšení a plánů jsem takto s manželem vyrazila hned po vánocích na šest dní. Počasí se vydařilo, jen ty noci byly trochu náročné, budiž. Měli jsme pronajatou celou chatu. Bylo nás tak 22-25 známých, přesně už nevím. A přišel silvestr, každý něco chystal a připravoval. Jeden vánočku, druhý chlebíčky, třetí jednohubky….. Začalo se popíjet už odpoledne. Já však kojila, takže nic. Chtěla jsem syna rychle uspat, abych se zábavy mohla zúčastnit. Jenže tůdle, nic takového se nekonalo. Začala js

Každá žena má svých minimálně 50 odstínů, u chlapů je to myslím méně, ale někteří umí překvapit. Často se mi to sice nestává, ale musím přiznat, že občas jsem v úžasu. Mám ráda lidi, většinou přesně vím, co od nich můžu čekat, takže je to taková "klidná voda". Avšak divoká řeka také není od věci, přivede mě k zamyšlení, co všechno o světě ještě nevím. Asi je toho pořád hodně, tak si raději srovnám v hlavě, co vím. Nemám ráda nerozhodné lidi a sama se snažím tomuto stavu vyhnout. Nemám ráda lidi, kteří si neváží druhých. Nemám ráda lidi, kteří nemají rádi zvířata. Nemám ráda sobce a metrosexuály. NAOPAK Miluji zvířata, děti i staré lidi, od těch se toho můžeme opravdu hodně dozvědět a naučit. Miluji moře, hory…. Zrovna včera, jak se ochladilo, a zavál první studený vítr, jsem už v myšlenkách byla na svahu. Brzy ráno, východ slunce, lehce přimrzlý manšestr…..a jen moje pravidelně vykrojené vlnky narušují tuto dokonalost. Je to jeden z pocitů, který snad ani nejde popsat slovy.

"50 odstínů mne". To je téma, proč jen tak málo? Žena je stvoření …komplikované. Padesát odstínů rozhodně nestačí! Naše odstíny se mění v přímé závislosti na našem okolí. Pokud se cítíme milovány, rozdáváme i my lásku plnými doušky. Pokud nás někdo ignoruje, a to ať z důvodů pracovních, osobních či jiných, rozezní se v našich hlavách poplach, který je možno řešit minimálně padesáti různými způsoby. Máme rády hry na kočku a na myš, ale když se nám zachce, chceme mít tu možnost i hru ukončit. Jsme totiž od přírody hravá stvoření. Ale NE hravá jako muži, naše hry jsou založeny na emocích, nemají přesná pravidla, návod ani řád. Proto muži ženy většinou nechápou. Muž, který opravdu rozumí ženám, je buď gay, nebo sňatkový podvodník. A na jednoho takového jsem zrovna před pár dny narazila. Byl to muž něco po čtyřicítce, inteligentní, příjemného vzezření a velmi přátelský. Setkala jsem se s ním při pracovní příležitosti. Zmínil se, že je učitel angličtiny a ucházel se o místo účetníh

Ano, je to tak, Praha je perlou Evropy. Její historie na Vás dýchá vlastně na každém kroku. A v těchto nádherných "letních" dnech, probarvených neskutečnými odstíny podzimu je její atmosféra ještě intenzivnější. Musím to napsat, dokud jsem toho plna. Dnes jsem byla s dětmi, již po několikáté, ve Stavovském divadle. Lístky jsem kupovala v předprodeji někdy na jaře a ani jsem nedoufala, jak krásný den to zrovna bude. Představení byla opera pro celé rodiny. Cílem těchto představení je přiblížit zábavnou formou a ukázkami z různých oper v podání profesionálů tento zapomínaný hudební žánr. Takhle bych to ve zkratce vysvětlila. Obě mé děti, i přes jejich velký věkový rozdíl, tyto představení milují. Syn si vezme sako a košili a dcera se těší do krásných šatů. Tak by to podle mě mělo být, avšak dnešní představení mě doslova šokovalo. Že lidé chodí ve flanelových kostkovaných košilích a pohorkách, to už jsem si zvykla, ale fluorescentně svítivá teplákovka (horní i dolní díl) už byla