janabruzkova.blogger.com

Když se řekne toto slovo, napadá mě hned několik věcí. První je básnička mého dědečka, alespoň mně říkali, že ji napsal, já nevím, já už jsem ho nepoznala. "Mládí jest krásnou pohádkou, v níž život se jen tuší, buď proto dlouho dítětem s milou a čistou duší." Moc se mi vždycky líbila a později jsem ji i začlenila do své písničky. Druhá věc je inzerát (vtip). "Vyměním svoje moudré a movité stáří za hloupé mládí." A kdo by neměnil? Každý, kdo prožil toto období bez traumat, by to bral všema deseti. Je skvělý JEŠTĚ nevědět. Jak se asi cítí ti osmdesáti či devadesáti letí lidé? Doba je jinde, žijí skoro ve vesmíru a všechno už vědí a zažili. To musí být dost únavný? nudný? deprimující? Nevím, jak to správně nazvat. Nejhorší na tom je, že nikdo většinou nechce rady. Každý si chce na vše přijít sám. A proto syn i vnuk dělají stejnou chybu jako děda. Marně je děda varuje třeba před volbou špatné partnerky. Na jeho slova pak dojde a co on na to? "Já jsem ti to říkal.&q

Ano, únavoměr, byl by to jistojistě vynález století. Přístroj, který umí měřit únavu, popřípadě zbytek energie, který člověku zbývá do úplného padnutí na hubu. Ocenily by ho především ženy. Kolikrát se nám jen stalo, že nám naše drahé polovičky nevěří. Nevěří, jak může žena na mateřské dovolené s dvěma dětmi být tak unavená. Do práce přece nechodí, šéf ji nestresuje, může si dáchnout klidně i po obědě, nemusí se převlékat. Co by za to muž dal. Nyní je jediným živitelem a na jeho bedra padla ohromná zodpovědnost. A tak si chce své jedinečnosti i patřičně užívat. Čeká královskou večeři s krásnou a upravenou ženou v sexy úboru. Usměvavé a mlčící děti doplňující idylku v naklizeném bytě či domě. Jenže opak bývá často pravdou. Chronicky nevyspalá žena v šíleném úboru s migrénou čeká svého drahého s kupovanou pizzou. Děti ječí a perou se jako o život a podle toho to doma i vypadá. Dlouhodobé boje si vyžadují svou daň - vypadá to tam jako na bitevním poli. Chudák muž, chce se mu křičet, při p