janabruzkova.blogger.com

S krásným tělem nejdál dojdeš a neva, že hlady pojdeš. Hlavně žádné pečivo, mrkev pěkně naživo. Maso suché bez kůže, to nám jistě pomůže. Pěkně v páře ať to páří, slupneme to s šťastnou tváří. Zelenina základ zdraví, tučné boky nám to spraví. Žádné buchty, koláče je mi z toho do pláče. Alespoň bonbon, čokoládu… ne, ne to je pro nás tabu. Černý chlebík kamarád, zrníček se nesmíš bát. Nasypu si do sytosti, pak mi budou čouhat kosti. Šťastný den je zrovna dneska, Už se dopnu do X eska. Nikdo mě však nechválí, v práci ani v posteli. Já už nejsem včerejší, přiznám, že jsem vzteklejší. Kdy začnu být šťastnější? Přece už jsem štíhlejší! Vím, že to není o váze, jen si hraji. Za svůj život jsem zkusila ledacos. Důležitá je jiskra a hlavně ENERGIE. Foto Zbyněk Hozák K této fotografii se vztahují autorská práva. Se svolením autora.

Asi vážně není cesty zpět, ale ve vzpomínkách to přece jde. Ve snech, vzpomínkách a snění jde úplně všechno, i třeba se vrátit do let minulých,… šťastnějších. A možná také v knihách, tedy lépe řečeno s knihami. Včera jsem se vypravila do jednoho z největších nákupních center v Praze. Měla jsem tam vyřízenou reklamaci, ale moc se mi nechtělo. Už jednou jsem to zkoušela o víkendu, jenže byla jsem na parkovišti záhy odrazena. V garážích nebylo žádné volné místo. Co se teprve dělo uvnitř, to jsem si raději jen domýšlela. Později mě kamarádka informovala, že uvnitř je celý český národ a bouřlivě nakupuje vánoční dárky. Nedivte se, čas kvapí a za chvíli ho tu máme, toho našeho Ježíška. Za své rozhodnutí jsem byla ráda a také mě těšilo, že mi ještě chvíli zůstane utajen obří blýskavý stromeček. Dnes jsem ho chtě-nechtě viděla. V duchu jsem si odpočítala dny, zhluboka se nadechla a vydechla. Zase rok v čoudu, "Co jsem zvládla?" to byla má první myšlenka. Najednou jsem něco uviděla. P

Člověk se setkává se spoustou lidí. Některé odhadneme hned, jiné poznáváme celý život, mohou mít totiž sto tváří. A občas je i celý život málo. Dneska Vám budu vyprávět o jednom muži, kterého jsem zprvu vůbec neodhadla. Byl to muž mužný a celkem pohledný, avšak pro mě nezajímavý, jednoduše to nebyl můj typ, nehledě na výrazný věkový rozdíl. Dělal vedoucího na letním táboře, kde jsem trávila léto naposledy jako dítě i já. Do patnáctých narozenin mi zbývalo jen pár dnů. Jemu bylo něco mezi 35 a 40 roky. Na táboře měl s sebou také své dva syny. Už si nepamatuji, zda si mě do oddílu přímo vybral nebo se to losovalo, výsledek byl stejný. Stala jsem se členkou smíšeného oddílu pod jeho vedením. Smíšeného, tím myslím kluci a holky bez ohledu na věk. Tyto oddíly pak mezi s sebou celých čtrnáct dnů soutěžily. Vedoucí byl zvláštní týpek, nebyl extra sportovec, nebyl hudebník, nebyl ani zrovna vtipný, byl prostě nevýrazný, řekla bych úplně nezajímavý a stejně si ho pamatuji dodnes. Tak jsem ho vn