janabruzkova.blogger.com

Muži jsou jiní, jsou většinou odvážnější, většinou hravější, většinou méně zodpovědní. Tam, kde už žena trne hrůzou, muž se teprve začíná pořádně bavit. My ženy máme pud sebezáchovy již geneticky zakořeněný hlouběji. Je to způsobeno tím, že na našich bedrech je osud lidstva. Samozřejmě by to nešlo bez mužů, avšak hlavní jejich nepostradatelnost je krátkodobějšího rázu. Naše ženská povinnost "péče o rodinu" je celoživotní. Vždy si vzpomenu na film "S tebou mě baví svět". A takovéto story vídám denně. Tak třeba před chvílí: Zaparkovala jsem před kanceláří, pobrala šanony z auta a jdu. V tom koukám, přímo přede mnou se vyřítí na kole muž. Nebyl to však muž obyčejný. Byl to muž se třemi syny, tedy silné geny. První syn jede na kole a je mu tak 5-6 let. Druhý syn je vzadu v cyklosedačce a je mu 1-2 roky. Třetí syn je přidělán ke kolu otce na spojovací tyči a je mu 3-4 roky max. Nejenže muž jel šílenou rychlostí, on si ještě zkracoval cestu přes hrbolatý trávník, takže př

No teda, akorát to na mě kouklo. Téma týdne"Zlomový bod". Nechala jsem faktury fakturami a položila na ně osobní noťas. Stejně už jsem potřebovala pauzu, abych mohla zodpovědně pokračovat v Má dáti a Dal. Ano, tento blbý pojem je vlastně životně důležitý pro každého z nás. Co například Má dáti-Dal: Pracovní obor Měl by dáti radost z práce, alespoň trochu zábavy v dobrém kolektivu, uspokojivé peněžní ohodnocení, smysluplnost a prospěšnost pro okolní svět. Co opravdu dal, to si musíte zvážit sami. Přátelský obor Má Vám Dáti radost, pochopení, lásku, jistotu, zájem. Co Dává????? To je různé, přemýšlejte. Partnerský obor Má Dáti radost, pochopení, lásku (jinou než přátelskou), jistotu, zájem, děti. V tomto oboru při vyhodnocování strany Dal je potřeba postupovat velmi shovívavě. Vzhledem k tomu, že zúčastněným bývá převážně pouze jeden jedinec opačného pohlaví na rozdíl od dvou předchozích oborů. Unáhlené vyhodnocení může mít fatální následky. Pokud jste došli k matematice, že Vá

Snažím se dodržovat svůj recept na štěstí, viz minulý článek a poctivě se směji. No posuďte sami, zda opodstatněně… Před pár dny jsem jako obvykle jela ráno do kanceláře. Jako obvykle se mnou jela i moje maltézačka. Jako obvykle byla ráno zácpa. Jako obvykle si ji moje maltézčka zkracovala projevy lásky vůči mé osobě. Při poposkakování mi jako obvykle důkladně olizovala ruku, kterou jsem držela řadící páku. Před odjezdem do práce jsem fence dala odměnku za splněné "psí povinnosti". Párkrát se mi stalo, že jsem cestou do práce musela zastavit, aby se vyvenčila. Dost náročná a zdržující činnost zvláště, když jste na Jižní spojce atd. Dostala oblíbené děsně smradlavé sušené střívko. Celým autem se mi linul tento otřesný puch. (Já ty střívka úmyslně nekupuji, ale manžel, který ji nikdy nikam nevozí, je zase pořídil se slovy "Vždyť ona je má tak ráda".) Do práce jsem dorazila později než obvykle a čekal tam už na mě první klient. Starší pán mi galantně podržel dveře a po

Život mě nepřestává překvapovat. Co bude zítra? Co zjistím? Co do sebe po sto letech zapadne? Vždycky to všechno zapadne, jen je otázkou "kdy"? Jak jsem v dětství napsala v jedné písničce "Zmatená a se slzami na krajíčku, zkouší světu rozumět….." . Tenkrát jsem opravdu hodně věcem nerozuměla a ani nemohla. Asi mám velký časový luxus, protože stále o něčem přemýšlím, něco zkoumám a vymýšlím. Proč toho nenechám? Proč se nenechám unášet proudem davu? Proč nezačnu prostě plynout? Nemám ráda semleté lidi, tedy lépe řečeno, je mi jich líto. Zamyslete se, kolik vy sami máte ve svém okolí naprosto úžasných lidí, kteří už jen vegetují. Nemají čas, nemají chuť a hlavně s nimi už není žádná legrace. A to je podle mě to nejhorší. Naopak jsem v poslední době svědkem i mnoha proměn k lepšímu. Třeba můj dlouholetý kamarád, dřívější lev salonů a postrach všech sukní v širokém okolí se po 18-ti letech rozvedl se svou věčně nevěrnou ženou. Je zase šťastný, našel si přítelkyni a začal

Že "stará láska nerezaví" se utvrzuji čím dál častěji. Srdce prostě neoblbnete. Žije si svůj život, i když rozum mu přikazuje sebepřísněji. Dnes jsem vyndávala zimní výbavu a narazila na starou krabici. Byla plna různých vosků všelijakých barev a tvarů. S nimi tam čekala na správný čas i speciální škrabka a žehlička. Úplně jsem se přenesla zpět v čase. Od narození dětí si nechávám lyže servisovat, v tom je samozřejmě i voskování. Najednou jsem se v myšlenkách ocitla v servisní místnosti (lyžárně), kde se linula nezaměnitelná vůně. Nacházely se tam vždy stoly či ponky a třeba 10-20 juniorů přejíždělo svými žehličkami skluznice lyží s velikou láskou. Vždy jsem u toho přemýšlela " Kdo asi vyhraje? Zítra touhle dobou už budou kostky vrženy." Každý den jsme večer voskovali dvoje lyže. Jedny na závod a druhé obyč a pokud se jely náhodou závody dva různého typu, tak už to byly troje. Stále to umím klidně poslepu. Dělala jsem to opravdu hodně krát. A dvacet let NIC. Najedno

Někteří lidé prostě NIKDY nedospějí a asi to tak má být. Uchovají si svůj osobitý pohled na svět a nezřídka kdy, jsou pro něj i velkým přínosem. My ostatní dospělí a zodpovědní mravenci jim můžeme jen tiše závidět. Kdo by se nechtěl alespoň na chvíli povznést a pocítit tu "Neskutečnou lehkost bytí"? Převážně si tento LUXUS dopřávají muži. U žen - matek je tento stav prakticky nerealizovatelný. Muže mateřství "většinou" neovlivní. Chodí do práce, stejně jako chodili, provozují sportovní aktivity, stejně jako provozovali, vídají se s přáteli, stejně jako se vídali před narozením potomka, akorát ta neupravená ženština doma je trochu vyvádí z rovnováhy. To se nemůže učesat, když je na té "mateřské DOVOLENÉ" honí se jim hlavou pokaždé po návratu domů, avšak chytrý muž si to ponechá pro sebe. My ženy mu to stejně vidíme na očích. My ženy přicházíme o mnoho. Nemáme zábavu a komunikaci, kterou nám poskytovalo zaměstnání, nestíháme sportovní kroužky (jsme totálně v

Že je puberta záhul, to jsem věděla, že trvá dlouho, to jsem věděla, jak těžké je být podporou a zároveň rodičem puberťáka, to jsem tedy nevěděla. Když byly děti malé a hrozně zlobily, říkali jsme jim, "Že vás dáme do babyboxu" (samozřejmě láskyplně bez zlého úmyslu). Babyboxy se staly součástí naší doby a je tomu dobře. Klobouk dolů za tento "vynález". Po událostech z poslední doby bohužel vím o případu odložení i většího dítka. Jak se tam to chuďátko vešlo? To je mi záhadou. Avšak teenagerboxy ještě nevymysleli. Představuji si je nějak jako vstupní dveře do bank, jestli víte, o čem mluvím. Jistě by je využilo hodně zoufalých rodičů. Už vidím to čarovné srovnávání hodnot na počkání. Ale zpátky na zem, kouzla se nedějí, je to zase jen na nás. Asi bych se měla začít věnovat četbě zaměřené na tuto problematiku. Když jsem byla mladá, byla jsem si naprosto jista, že budu ten nejlepší rodič. Hahaha, kde ty loňské sněhy jsou. Jsem otravná. Stále poučuji. Nadávám na nepořá