janabruzkova.blogger.com

A proč ne? Klobouk dolů, naplnit tento stadion je nadlidský výkon. Včera jsem se tohoto koncertu spojeného s 25 lety působení na české scéně zúčastnila. Škoda, že počasí bylo podobné listopadu a ne půlce září. Bylo sychravo, poprchávalo a chlad pronikal až do kostí. Davové nadšení však bylo natolik hřejivé, že jsme si to ani neuvědomovali. Koncert byl VELKOLEPÝ. Svítící náramky, které jsme dostali u vchodu, měnily barvu do rytmu hudby a utvářely neskutečné kulisy. Ve tmě, kam oko dohlédne, blikalo nebo svítilo čtyřicet tisíc světýlek stejně či choreograficky různorodě. Fakt dobrý! Ohňostroje a jiné kouřové efekty byly také zdařilé. Až na ty zimní boty do -15 C a péřový kabát jsem byla moc spokojena. Zážitek však byl i návrat domů. Když před námi zastavil autobus a otevřel dveře, byli jsme v sedmém nebi. Dav se začal hrnout. Autobusák znejistěl a chytil ho amok. Začal na nás křičet: "Vylezte vy zvířata, já jsem otevřel omylem!!!" Na to rozzlobený dav reagoval návrhem o převrhn

Na světě existuje jen málo míst, která jsou naplněna energií více než bleší trhy. Jsou po celém světě a jejich obliba roste. Samozřejmě existuje spousta lidí, kteří na TOTO místo nikdy nevkročí. Je jim odporné a doslova se jim příčí. Představa smrdutých a ošumělých věcí je šokuje a tento trend nechápou. Jenže každá taková ošuntělá věc má svůj příběh, někdy doslova román. Já osobně mám blešáky ráda. Ne že bych se doma zakrámovala k nehnutí nebo že bych věci z nich přeprodávala, já jen tak procházím, přemýšlím i obdivuji. V mé hlavě se rodí neskutečné příběhy. Nejsem žádný odborník, starožitník či hodinář, který si takto dokáže velmi slušně vydělávat. A je to vlastně jen moc dobře. Věci se zase dostávají zpět k lidem, kteří si jich budou správně vážit a považoovat, neboť ve starožitnictví za ně tučně zaplatí. Už jako studentka jsem na výměnném pobytu v Amsterdamu navštívila místní bleší trh. Byl to můj první blešák. Na začátku stály luxusní stánky a prodávaly nové věci zvučných jmen. Mys