janabruzkova.blogger.com

Člověk je tvořený ze střípků své minulosti. A každý ten střípek a střep v nás něco zanechá. Nemyslím jen vyložené jizvy na duši, ale i opatrnost a rozvážnost je následkem předchozích přemetů. Skoro každému člověku lze porozumět, pokud se pokusíme na svět hledět jeho očima. Čím více dotyčného znáte, tím je to lehčí, protože jste u jeho přemetů byli přímo, či nepřímo účastni. Proto mi je vždy nejvíce líto, když se přátelé rozejdou po mnoha letech. Můžete navazovat nová a nová přátelství, ale tu hloubku to nikdy mít nebude. Hloubku vytváří zážitky. Jak dobré, tak i zlé. A pokud začínáte stále na nové čisté stránce nikdy tuto hloubku nepoznáte. Jen se zamyslete, kolik lidí je tu pro Vás na světě? U kolika jste si naprosto jisti, že by na Vaši žádost o pomoc ihned přijeli. A co je ještě více podstatné, pro kolik lidí na světě, byste toto udělali Vy???

"Strážce naší doby" Dlouho jsem o tomto tématu přemýšlela. Jediné, co mě napadlo hned a stále se mi to do hlavy vracelo byly ALARMY. Ano, bohužel je to tak. Já osobně jsem byla zastáncem názoru, že je to zbytečnost, člověka omezující. Kolik jen to zdržuje. "Zaalarmoval jsi? Máš ovladač? Volal jsi na výměnu baterek? Blbne čidlo! Došly baterie v ovladači! atd……." Nemluvě o tom, že to stále u někoho houká a lidi si už na to zvykli, takže tomu ani nevěnují patřičnou pozornost. Vždy jsem si říkala: "na co alarm, co by tak u nás asi brali?" Jenže ono je vždycky co. Nemusí to být věci cenné, spíš vás zamrzí věci srdci blízké. A ti šmejdi to pak stejně vyhodí, protože to nemá žádnou cenu. Prostě čistý zlo. Fakt už došla doba, kdy se člověk musí obklopovat neviditelnými paprsky? Prostě se zabedňovat! Hodně známých už v noci nevětrají, bojí se, aby k nim někdo nevlezl při spánku. Již jsem v blogu psala článek "hlavu vzhůru?" z dubna, takže se nechci opakov

"Strach z vlastních myšlenek" Jo, jo ten jsem dneska ráno zrovna měla. Když jsem vyrazila autem do práce v dobré náladě, ještě jsem netušila, že mě záhy přejde. Dopravní zácpa byla abnormální. Řidiči se rozdělili na dva typy. První byli ti připo…. brzdiči (brzdová světla jim svítila i při popojíždění, pro jistotu). Druzí byli namachrovaní vzteklouni. Ti riskují své zdraví i svůj automobil ( o cizím zdraví a cizích autech ani nemluvě), aby objeli alespoň pár brzdičů. A to nebylo vše, když už jsem byla na Chocholouška, přišlo to nejlepší. Ten kolaps způsobily čistící vozy. Myly hlavní tepny v 7,30 ráno! Chápete to? Když jsem se pak konečně dostala z hlavní a odbočila, narazila jsem na popeláře. V 7,50. A vůbec nikam nespěchají. Lidé troubí a nadávají a oni se jim smějí do očí. Ten jejich výraz říká : "Jen se poser kravaťáku, vidíš, kdyby si se neučil, mohl si mít taky klídek a pohodičku, jako my. V práci si to zpoždění pěkně slízneš a ještě tě předčasně klepne z toho věčné