janabruzkova.blogger.com

Pokaždé když odzdobuji stromeček, promlouvá ke mně vnitřní hlas. Prohlížím si tu třpytivou krásu a přemýšlím. Některé ozdůbky jsou i po mojí prababičce, některé po babičkách, jiné máminy. Některé mám již od malinka a většinou si i pamatuji, kde a kdy mi je máma kupovala. I já pokračuji v tradici. Každý rok si obě mé děti mohou jednu ozdůbku vybrat. Oni si také pamatují dobu i okolnosti jejich nákupu. Uvidím, zda jim to vydrží tak dlouho jako mně. Každou zvlášť zabalím a ukládám do květované krabice. Vždycky mě napadá, proč zrovna tato krabice s letními růžemi. Vždyť to není ani trochu vánoční. V té krabici jsme měli zabalený svatební dar a je mi hodně drahá, tak asi proto. Přemýšlím, jaké to bude, až ji budu zase rozbalovat. Zda budou všichni živí a zdraví a kam se za ten rok posuneme dál. Každý rok mi utíká rychleji a rychleji. Nevím, zda to máte také tak. Možná to jen ledabyle nandáte do krabic či pouzder a zasunete do skříní nebo půd. Má dávná kamarádka z rodiny sklářů, kam kořeny s

Klobouk dolů, všem hercům, režisérům, kameramanům, asistentům, zvukařům, maskérkám, kosmetičkám i dalším lidem, kteří jsou nezbytní pro vznik filmu. Včera jsem se zúčastnila natáčení filmu jako komparzistka. Byla to pro mě výzva. Už moje babička byla nadšenou komparzistkou. Měla příjemný obličej a skvělé vystupování. Hodila se do každé role. A tak jsem to chtěla také zkusit. Mé povolání účetní moc vzrušující není, proto jsem neváhala při první nabídce. Jednalo se zrovna o film jednoho z nejslavnějších režisérů dnešní doby. "No super, to mě zajímá" pomyslela jsem si a nemohla se dočkat. Týden utekl jako voda a já stála v šatně televize. Ládovala jsem se do neskutečného hábitu, který mi přešily a upravily na míru zkušené švadleny. Jenže já, jako správná blondýna jsem při měření pasu zastrčila břicho. Proto včera, když jsem do sukně měla narvat silonky, legíny, košili a termoprádlo, mé šance byly prakticky nulové. "To to pěkně začíná", honilo se mi hlavou do slova a do

Ano, někdy si člověk musí sáhnout na dno, být absolutní nula, aby našel ten správný směr zase vzhůru. Já už opravdu nikoho nebudu kritizovat. Nemusím s jeho postojem souhlasit, jenže většinou člověk nezná pozadí. Nevíme, co různé lidi k jejich rozhodnutím vede. Někdy se to dozvíme o dost později a konečně vše zapadne do sebe. Jak se říká, jen "Čas ukáže". Když jsme hodně mladí, nemáme vůbec náladu na něco čekat. Vždyť už máme občanku a na tu jsme se načekali až dost. Teď jsme dospělí a máme právo volit i soudit. Hodně špatných rozhodnutí i soudů v té době člověk udělá. Na druhou stranu i odsouzení byli někdy mladí a tak na naše chování hledí poněkud shovívavě. Ještě že tak. Vše člověk pochopí ve správnou chvíli, většinou, když se sám dostane do stejného věku, či stejné situace. A pak to přijde jako blesk z čistého nebe. Občas se už však nemá komu omluvit. Já odsuzovala svou příbuznou, že má uječenou dceru, protože i ona je uječená. A prd ho, má dcera je to nejuječenější a nej

Slíbila jsem si pobavit či rozesmát co nejvíce lidí a kupodivu si vystačím se svými zážitky. Ty nejlepší fakt nevymyslíte, na to bývá i moje fantazie chabá. Jdeme si takhle zlehka na hodinu nástroje do hudební školy. Jsme v plném složení: já, syn, dcera a pes. Psa nevodím do hudební školy kvůli vzdělání, ale kvůli tomu, že je rozmazlený, zvyklý chodit se mnou i do práce. Pokud ho nechám doma, nejsem si jista, zda dům ještě najdu. A to riskovat nemohu. Ne vážně, chodí se mnou už od mala a je to ten nejvzornější pejsek v hudební škole. Za celý rok a půl tam ještě nikdy nezaštěkal. Mají ho tam všichni rádi. A tři kila navíc, to zmáknu. To už jsem odbočila, ale je to nutné. Již z dálky vidím na ulici našeho pana učitele. Baví se s nějakou paní. Dlouhý a vážný hovor, ne nějaké to pozdravení. Má fenka už ho cítí a radostně rozvrtí ocásek. Je to skvělý učitel, člověk i milovník zvířat. Přibližujeme se, je jaro skoro léto a já mám nové krásné květované šaty bez silonek. Když už jsme dost blízk

Každý si s příchodem Nového roku dává předsevzetí. Jsou to vlastně sliby sami sobě, že něco bude lepší. Spíš, že my budeme lepší. Většinou to tak stejně nakonec nebude. Hlavním tématem předsevzetí je vždy dobrá kondička a s tím i spojená dobrá postava. Kdo by nechtěl? Včera jsem si byla, jako každou středu, zacvičit. Návštěvnost, dle mého očekávání, lámala rekordy. Uvidíme, jak jim to dlouho vydrží. Ke konci roku nás tam zbyla jen hrstička. Už dlouhé měsíce mě zaráží jisté zjištění. Cvičící ženy, ať už chodí na jógu, aerobic, pilates, nebo cokoli jiného, se vždy po cvičení rychle obléknou a nabity novým elánem peláší domů. Ke svým hrncům, knížkám na dobrou noc, myčkám, pračkám, sušákům, žehličkám a v neposlední řadě mužům. Cvičící muži, ať už je to kruháč, basket, florbal, volejbal… se vždy v KLIDU obléknou, popřípadě, v nouzi nejvyšší i sprchnou a jdou lehkým krokem poklábosit. Hospůdka, restaurace, pivovar, zahrádka s obsluhou i bez, to vše je k tomu jako dělané. Dávají si na čas. Kd