janabruzkova.blogger.com

Blížil se konec prázdnin a já zase nechala všechno na poslední chvíli. Doufala jsem, že bude pěkné počasí. Potřebovala jsem totiž, aby aktovky do školy rychle uschly a nebyly samá mapa. Když jsem je s velkým vypětím vydrhla ve vaně kartáčkem a dala sušit ven, nebe se zatáhlo. "Zákon schválnosti funguje dokonale," pomyslela jsem si. Trvalo to dva dny, než se mi podařily vysušit. Nový školní rok mohl začít. Děti vyrazily jako ze škatulky. Mé nadšení však netrvalo dlouho. Po třech dnech jsem čekala na dceru před školou proklatě dlouho. Bylo mi zcela jasné, že to nebude samo sebou. Když pak vyšla, nevěřila jsem vlastním očím. Měla poblitou větrovku, poblitou mikinu , povlité kalhoty i poblité boty. A to byl teprve začátek. Když se otočila, uviděla jsem, že má poblité i vlasy, záda a aktovku. Hbitě jsem ji svlékla do spoďárů a poskytla ji první pomoc s mokrými ubrousky. V autě vždy vozím náhradní oblečení a tak jsem ji rychle převlékla. Všechno špinavé jsem nandala do pytle a utáh

Chtěla jsem být NAVŽDY chápající rodič, jenže mi občas stoupají vlasy hrůzou. Nepořizovala jsem si děti pozdě, jen jsou teď úplně jiné děti. Jejich učitelé jsou jejich přátelé a všichni ostatní prostě kámoši. Vždy když dojdu k této úvaze, napadá mě říkanka: "Když byl Pašík malé sele, neměl v světě nepřátele, když pak vyrost ještě více, dělali z něj jitrnice." A já se právě bojím, aby z nich ty jitrnice v dospělosti nebyly. Všichni je mají rádi, chovají se k nim hezky, vždy trpělivě vyslechnou jejich názor. To ale v životě nebude! Budou mít nekompromisní šéfy, bezpáteřní spolupracovníky, vyčůrané partnery i další rozmanitosti "normálního" světa. Otázka zní: "Budou na to připraveni?" Ano, někteří z Vás mohou namítat, že dětství by mělo být bezstarostné. S tím samozřejmě souhlasím. Jenže vzpomeňte si na sebe. Některé učitele i profesory jsme měli dobré, avšak na nějaké hlubší diskuse jsme mohli zapomenout. Byly to autority a dělila nás tlustá čára. Dále jsme