janabruzkova.blogger.com

Kdejaký statný muž si pořídí dítko až v pozdějším věku. Často se mi stávalo na pískovištích a různých dětských hřištích, že jsem se mylně domnívala a považovala rodiče za prarodiče. I když jsou muži od přírody velmi hravá stvoření, někteří si se svými dětmi hrát umí, jiní ne a zjistila jsem, že věk není rozhodujícím faktorem. Ti jiní si hrají jen se sobě rovnými a čekají, až potomek vyroste, jenže nevědí o tom, že později už budou mít smolíka. Většinou je potřeba si děti ke hraní správně vychovat, nebo lépe řečeno, přehodnotit svůj postoj. Nejtěžší to mají otcové, kteří se nedočkali mužského potomka a šíleně moc by si chtěli pořídit velkou autodráhu Carrara, skvělé legovlaky, helikoptéru na dálkáč, robota a hlavně hodně, hodně Merkuru. Místo toho doma trůní růžová galérka s židličkou, růžový zámek, růžový dům, růžové Barbie auto, růžový kočár pro princezny, který se mění v růžový létající balón, nespočet Barbie princezen a víl. Vše je doplněno různobarevnými poníky s příslušenstvím, ho

Dnes jsem trávila horký den na Vyšehradě, dcera měla celodenní program zaměřený na kreslení a já si to užívala s knížkou. Po očku jsem sledovala děti a nevycházela z úžasu, jak vidí svět. Trochu jsem jim i záviděla. Neumím nakreslit snad nic. Vlastně něco jo, kamarádka mě ve škole naučila kreslit psa, ale umím ho jen na jednu stranu, zato ale i po slepu. Zatímco děti byly v uměleckém transu, nebo jak mám správně nazvat stav, kdy nevidí a neslyší, jen vnímají svou kresbu, já jsem se prošla. Obešla jsem ochoz, pokusila se o pár selfíček s pohledem na Vltavu. Většinou jsem však zachytila místo řeky silnici a místo sebe i kus turisty vedle mě. Dala si kávu a přemýšlela o životě. Prostě se zastavila. Pak jsem dostala chuť projít si i krásný a slavný Vyšehradský hřbitov. Slavínská hrobka sem přivádí denně desítky, možná stovky turistů a i ostatní hroby zvučných jmen jsou nepřehlédnutelné a krásně upravené. Jak tak jdu, vidím u hrobu Bedřicha Smetany stát pěknou černošskou rodinku. Máma, táta

Před pár dny jsem musela akutně navštívit veterináře, neboť má fenka dostala zánět dásní. Již delší dobu jsem měla podezření, a proto jsem zašla k nám na veterinu. Zvěrolékařka však jen mávla rukou, že to nic není. Za pár dnů se psí kadeřnice chytila v hrůze za hlavu a ihned jsem nasadila protizánětlivé léky. Doporučený veterinář, expert přes zuby byl mladý sympaťák s ordinací na okraji Prahy. Objednala jsem se na nejbližší termín. V ordinaci bylo plno. Obézní paní seděla s obézní Labradorkou u dveří. Tlustá paní s tlustou kočkou byly naproti. Oplácaný chlapec s oplácaným králíkem stáli opodál. A křeček, který byl širší než delší, to už byl vrchol. Napadlo mě, zda dnes není výživová zvířecí poradna. Všechna zvířata jevila výrazné známky překrmování. Všichni majitelé byli moc milí a pěkně jsme si popovídali. Ano, jak již jsem psala dříve, většina tlustších lidí jsou příjemnější než hubeňouři, jenže těch němých tváří mi bylo vážně líto. Zjistila jsem, že ani jedno zvířátko nečeká rodinu,

Mládí je od toho, abychom dělali koniny. Když totiž dělají koniny dospěláci, mívá to občas strašné následky. Dříve jsem ráda stopovala a milovala dobrodružství. S vyhlášením tématu týdne "Černý jezdec" se mi ihned vybavila dost nezvyklá příhoda. Od patnácti let jsme s kamarádkou navštěvovaly diskotéky a různé kluby. Vždy jen v pátek a sobotu a proto jsme se neskutečně těšily na prázdniny, kdy šlo pařit vlastně nonstop. Když jsme trávily čas v Praze, výběr byl velkolepý. Lávka, Radost, Zlatý strom, Musicpark, Roxy, Karlovy lázně, Akropolis, Duplex atd. Vše bylo blízko a dalo se to i prostřídat, když někde hráli "blbě". Občas se nám stávalo, že jsme jely za rodiči na chatu rovnou z tahu. Na chatě jsme si vždy schruply a přemýšlely, kam večer půjdeme. Místní zábavy a diskotéka v tělocvičně byla dobrým kontrastem. Jenže doprava po vesnicích, jaksi vázla. A i přípravy nešly tak hladce, jako doma. Jednou jsme třeba pobývaly týden u mojí tety u Dobříše a ta neměla teplou v

"Tak už se rozhodni," pravila jsem včera vztekle synovi ve vyhlášené cukrárně. Paní za pultem kroutila očima, výraz v její tváři byl pohrdavý, naštvaný a unavený. I když zde obsluhují 3-4 ženy, na třech pokladnách, stejně fronta až ven je běžným obrazem místní situace. Nemají holt mít takový výběr. Tolik dortíků, pohárů, zákusků, koláčů, cukroví, zmrzlin a sladkého pečiva snad nikde jinde nenajdete a pak se máte rozhodnout. Znalá toho všeho jsem stoupla do fronty a řekla synovi, ať si jde vybrat, aby nezdržoval, až budeme na řadě. Já byla v této cukrárně den před tím s kamarádkou a jejím synem a celou noc jsem potom snila o "božském" karamelovém banánku. (Ten den jsem odolala a uspokojila se pouze skvělou kávou.) Je to něco jako větrník, ale plněný lehkou karamelovou šlehačkou s křupavým karamelem na povrchu. Měla jsem tedy jasno, šla jsem na jisto. Když jsme přišli na řadu, objednala jsem sobě banánek a obrátila se na syna. "Prosím Vás, čím je plněná tamta kou

Zůstala jsem bez textu, když se má kamarádka rozvyprávěla o svém zážitku. Tento prodloužený víkend trávila s rodinou v kempu u Máchova jezera. Vzhledem ke krásnému počasí, tam byla hlava na hlavě, auto na autě a stan na stanu. Jela tam ještě s dalšími přáteli. Vedle nich se ubytovala jiná rodina. Muž a žena něco kolem pětatřiceti s pětiletým synkem. Když nastala noc, tak to se to stalo. Čekala jsem, že začne vyprávět o hlasitých sexuálních praktikách, avšak to se bohužel nekonalo. V malém stanu metr od nich se odehrávalo domácí násilí. Žena to odstartovala výčitkami. "Ty vůbec nevyděláváš, všechno platím já, nájem, jídlo, kroužky i tuhle dovolenou…." Muž začal ženu bít a ta začala hlasitě sténat, malý syn se dal do breku. Rány to prý byly neskutečné. Kamarádka uspávala děti a nevěřila vlastním uším, i její děti zbystřily a začaly se bát. Vyšla rychle najít manžela s kamarádem, ať jdou té nebožačce pomoct. Vtrhli tam a násilníka zpacifikovali. Muselo mu být přece jasné, že mu