janabruzkova.blogger.com

Zdá se mi nefér hrát si na Boha. Ano, pořídili jsme si zvířátko za vlastní peníze pro vlastní potěchu. Rozhodujeme kdy, kde a co bude jíst, kdy a kde bude spát, kdy, kam a zda vůbec půjde ven. Dává nám většinou více lásky než my jemu a přesto jsme postaveni do situace, kdy rozhodujeme i o jeho lásce mateřské. Není to jen případ fenek, ale i v přírodě existují úžasní otcové. Ale to už asi žiju moc v pohádkách. Jsou to základní potřeby a smysl života. Nebo se mi někdo odváží tvrdit, že fenka zvolila kariéru místo štěňat! To asi ne. Takže je to čistě rozhodnutí nás lidí. Váháme, zda máme dost velký domov. Váháme, zda máme dost volného času na aktivity s mazlíčky spojenými. Řešíme jak s dovolenými a další a další otázky. Také u samců je pud rozmnožovací hluboce zakódovaný. A jistě je pro jejich život i potřebný. Vím, pro život člověka je kastrování pohodlnější. Ať už jde o kocoura, pejska či jiné zvířátko. Občas mi přijde, že se z kastrování stává business. A to dost výdělečný. Běžně lidé

Už mi táhne na čtyřicet a stále se snažím připadat si mladá, ale chtě nechtě mě čas od času okolí upozorní, že tak slavné už to zase není. Avšak přicházejí i chvíle, které mě doslova uzemní. Nevím, zda se mám dříve objednat na plastiku či začít aktivně cvičit nebo svému okolí doporučit preventivní kontrolu zraku. Tak pro ukázku: Byla jsem u svého známého pana hodináře. A to je nyní pojem, neboť obor hodinář už zanikl. Nahradili ho několikaměsíčním školením za nekřesťanské peníze. Tři, čtyři roky za tři, čtyři měsíce. Obrázek si udělejte sami. Vážně uvažuji, že svého syna upozorním na toto potřebné povolání (ruce má šikovné). Vedle těch manažerů i topmanažerů obchodu, marketingu i reklamy by to byl smysluplný a lidupotřebný směr. Ale to jsem odbočila, avšak napsat jsem to musela. Takže k tomuto mistrovi svého řemesla se sjížděli lidé z různých koutů Prahy. Převážně však starší generace. My "mladí" hodinky rádi vyhodíme a koupíme si nové v jiném tvaru. To kdybyste řekli před 50

Kdo je hráč, má třeba šanci, i když myslím, že karty osudu jsou už dávno rozdané. Je nám dána do vínku krása, moudrost, jiskra i třeba dobré srdce. Já osobně chci stále něco měnit. Na sobě, na domě, na dětech i na světě. Těžko se spokojím s provizorním řešením, neboť toužím po dokonalosti. Málo které jídlo si pochválím, málokterý úkol řeknu, že je hezky napsaný a zpracovaný, málokteré oblečení mě uchvátí. Jsem jako dítě, chci, aby dobro vždy zvítězilo. Trochu komplikovaná povaha pro dnešní svět, co? Ale někdy se to i hodí. Nezametám pod koberec a jsem na to hrdá. Hrdost je podle mě jedna z nejpodstatnějších věcí. (Teď mě napadla skvělá story: Když bylo dceři kolem 4 let, tak jsme trávily dovolenou na horách s partou. Jen samé ženy a děti. Já musela odjet autem pro nějakou ztracenou skupinku na hřebeny. Náhle se zhoršilo počasí a oni tam uvízli. Jely jsme dvěma auty, neboť se jednalo o 2 ženy se 4 velkými dětmi. Svou dceru jsem nechala v penzionu se slovy "ať na ni někdo dohlédne&q