janabruzkova.blogger.com

Bylo léto, sluníčko krásně hrálo a já si to užívala. Jela jsem pracovně ve své staré škodovce na domluvené schůzky po Středních Čechách. V té době zrovna přijela na návštěvu z daleka moje švagrová. Manžel musel do práce a já se rozhodla, že ji vezmu s sebou. Děti jsme tehdy ještě neměli, takže pohoda a klídek. Opravdu vše bylo kouzelné, zelené louky, zlaté obilí, husté lesy, no prostě viděla to nejkrásnější z naší krajiny. Až najednou dostala hlad, nebyl to však hlad obyčejný, byl to hlad šílený, který se musel IHNED řešit. Šlápla jsem na plyn a brzy už byla vesnička na obzoru. Do většího města by rozhodně nevydržela. Ve vesnici se nacházela jen jedna hospoda. Optala jsem se, zda vaří. Kladná odpověď mě trochu uklidnila, i když jisté pochybnosti jsem měla. Paní hospodská/servírka byla již v letech s výraznou poruchou sluchu. Několikrát jsem jí opakovala, zda se tu můžeme najíst a decibely už byly na hranici mých hlasových možností. Švagrová tedy vystoupila. Sedly jsme si do skoro prázd

Deset nejhorších... slov - to je výborné téma! MOŽNÁ ASI SNAD TŘEBA NEJSPÍŠ NEJSPÍŠE ZŘEJMĚ PATRNĚ PRAVDĚPODOBNĚ OČIVIDNĚ Nemám ráda tyto slova. Vlastně NIC neznamenají. Je to jen způsob, jak si nechat otevřená vrátka na všechny strany. Prostě "alibismus" a ten je teď velmi moderní. Málokdo je v dnešní době tak silný, aby si mohl stát za svým slovem i názorem. Navíc tohle je rozhodně pohodlnější. "Tak proč si dělat násilí?" Jsem vychována a vnitřně přesvědčena, že člověk má za svým slovem pevně stát. Důvěra lidí se buduje dlouho, ale může se ztratit velmi rychle. A to učím i své děti. Kolikrát já něco slíbím a pak se mi ŠÍLENĚ nechce, stejně však jdu a slib dodržím. Je to jedna z věcí, na které jsem hrdá. Stokrát měnění plánů podle nálady mě přivádí k šílenství. Vždyť to není tak těžké, navíc z toho máte dobrý pocit. Jenže dnešní svět je na těchto slovech pevně postaven, nikdo vám nic nezaručí. Mohli byste ho přeci zažalovat. Muselo být krásné, když si ještě lidé vě

Včera jsem se rozhodla, že dopoledne budu věnovat úklidu. Není nad načančaný a voňavý domov, jenže… Nebudu Vám lhát, vůbec mě to nebaví, ale nechuť jsem potlačila a v 8.10 jsem byla připravena. Vybrala jsem potřebnou chemii a zjistila s údivem, že vlastním deset podobných, přesto různých produktů. Nejsem přece blbá, abych myla koupelnu se sprejem na kuchyň a baterie sprejem na dlaždice a obráceně…. Ať žije reklama! Začala jsem dlaždicemi a pokračovala oknem. Když jsem tak visela z okna, vidím vedle u sousedů, jak žena leští prosklené dveře terasy. Významně se na mě usmívá, vypadá šťastně (na rozdíl ode mě). Ano, sousedi mají uklízečku z Ukrajiny. Je ráda za práci, dělá ji s chutí a elánem už dlouhá léta. Z druhé strany u sousedů chodí jiná uklízečka ve čtvrtek ráno a také je milá a usměvavá. "Co to tady dělám?" napadá mě. "Proč nejsem v práci?" Mám holt zodpovědnost za uklizený dům, za udržovanou zahradu, za naplněnou lednici, za teplé obědo-večeřové pokrmy, za vypr