janabruzkova.blogger.com

Jak být šťastný? To je otázka… Někdo to ví z fleku a někdo musí dlouho experimentovat, než se dostaví ten krásný, ten uspokojivý, ten blažený a naplňující pocit. Pocit a vnitřní klid, že vše je jak má být, že jste právě tam, kde být máte. Přesně to s sebou přináší chuť opravdového štěstí. Tomu se říká: "Nalézt si své místo pod sluncem". Jenže podaří se to jen málo komu. Většinou jsme rozdělení a rozškatulkováni na různé části. Práce, rodina, zábava… Když jsme v práci, myslíme na rodinu. Když jsme doma, myslíme na zábavu. A když se "bavíme", myslíme na práci. Jenže pouze, když do něčeho dáme úplně všechno, máme tu možnost ucítit pravý pocit štěstí. Dnes jsem byla na "dětském" klavírním koncertu. Daly do toho vše, dokonce u některých nevím, co dál ještě mohou dokázat. Přišlo mi, že lepší už to snad být ani nemůže. Za skoro dvě hodiny se u klavíru vystřídaly děti různého věku. Měly společné učitele: "Klavírní duo". A další společnou věcí bylo, že vš

Poslední dny blog trochu zanedbávám. Proč? Neopustila mě láska ke psaní? Ne, to rozhodně ne, jen čas mě trochu tlačí. Před chvílí jsem koukla na téma týdne a měla jsem jasno. Musím TO ještě do půlnoci napsat, protože mám, co k danému tématu říct. "Co tě naposledy rozbrečelo?" To můžu sdělit zcela jasně, mám to totiž stále v živé paměti. Naposledy mě rozbrečel sám "ŽIVOT" zhruba před hodinou, (byla jsem dojata). Má dcera prohlásila: "Mami, jsem na tebe šíleně pyšná." Dnes při druhé adventní neděli jsem odzpívala koncert se ženským sborem. A aby to nebylo tak fádní, konal se přímo v Martinickém paláci. Nikdy dříve jsem tyto přenádherné prostory nenavštívila a mé okouzlení bylo upřímné. Úžasné malby s duchem minulosti dýchaly na každou z nás. Erby a andělé nám dodávali odvahu. Sál byl zcela naplněn. Poslední roky věnuji svůj čas a energii rozvoji svých dětí. Mládí vpřed. Na rozvoj můj už tolik času nezbývá, pokud do rozvoje nepočítáte zlepšení kuchařských dov