janabruzkova.blogger.com

Je léto a lidé se z měst klidí co nejdále. V nich pak zůstávají jen pracující lidé v nevalné náladě, staří lidé, kteří nemají kam a hrstka bezprizorních dětí. Města jsou ještě šedivější než obvykle. Jen centrum žije. Davy turistů obdivují památky. Vyjela jsem si včera do nákupního centra koupit pár dárků. A náhle jsem se ocitla v Egyptě nebo nějakém státě dálného východu. Davy bubáků se promenádovaly obtěžkány taškami zvučných jmen. Tolik zahalených jsem ještě nikdy v životě neviděla. Opravdu jejich počet několikanásobně převyšoval ostatní nakupující. I když ti ostatní, to byl také materiál. Dvě mladé lehké děvy se starým pánem. (Můžete mi věřit, že můj úsudek je neomylný. Místo aby si hrál někde s vnoučaty, dostal chuť na vnučky někoho jiného. A ty se s neskutečným nadšením a údivem vrhaly do polic značky GUESS. Jejich sedřený výrazný lak na nehtech a prazvláštní outfit doplněný výrazem dítěte, které je poprvé v hračkárně, mluvil za vše.) Do toho jsem zpozorovala překrásnou českou rod

Každý z nás chce žít dobře a zdravě. A v těch nejlepších úmyslech často přesvědčujeme své okolí k věcem, které by jinak nedělali. Mám výbornou kamarádku, co má syna pecivála. Jen díky ní aktivně sportuje. A pak je za to moc rád. Ale to remcání, každý den, to by na mě tedy nebylo. Já bych z něj zešílela a nechala ho dřepět doma. Smekám jí klobouk dolů za ta léta. Avšak onehdy jsem četla v zahraničních zprávách fakt děsný příběh. Byla sobota a rodiče dvanáctiletého kluka už nevydrželi koukat na to, jak stále hraje hry na tabletu. Dali mu do ruky basketbalový balón a řekli, ať jde za kámošema na hřiště. Co mu zbývalo, tak tedy šel. Jenže myšlenkově byl stále v levelu počítačové hry. A jak to v hlavních městech bývá i v sobotu je hustá doprava, takže milý hoch nekoukal na přechodu a srazilo ho auto. Zranění bylo natolik vážné, že rozhodovaly minuty. Zrovna však u toho byla posádka sanitky. Zastavili se na brzký oběd v rychlém občerstvení a celou nehodu měli v přímém přenosu. Tomu se říká &

Když přemýšlím nad tímto tématem, první, co se mi vybaví je "krizová situace". Ano, právě v této situaci se stává, že mluvíte a jednáte, ale ten hlas jako by nebyl Váš. A proto píši toto malé zamyšlení. Člověk ve vypjatých situacích reaguje různě. Znám chlapáka jako hora s (registrovanou) bambitkou za pasem, který se v takovéto situaci strachy počůral. A s potřebou se s tímto vyrovnat mi o tom ještě barvitě vyprávěl. Ale můžete mi věřit, že s takovýmto mužem by se žádná žena nebála ani v noci na Žižkově. Pak jsou tady nevýrazní, někdy i fyzicky slabí lidé, kteří mají velkého ducha. A v krizových situacích jednají nesobecky jako hrdinové. Nikdy se to nepozná dopředu. Jen křest ohněm ukáže charakter. Dále tu jsou i mrazíci. To je velmi rozšířená skupina obyvatel. V kritické chvíli prostě zmrznou, nemůžou pohnout ani rukama ani nohama i hlas jim nefunguje. Musí to být šílené. Mně se to stalo jen párkrát ve snu a bylo to hrůzostrašné. Nevím, zda se s tím dá něco dělat, nebo je t