Sňatkový podvodník

"50 odstínů mne".

To je téma, proč jen tak málo? Žena je stvoření …komplikované. Padesát odstínů rozhodně nestačí!

Naše odstíny se mění v přímé závislosti na našem okolí. Pokud se cítíme milovány, rozdáváme i my lásku plnými doušky. Pokud nás někdo ignoruje, a to ať z důvodů pracovních, osobních či jiných, rozezní se v našich hlavách poplach, který je možno řešit minimálně padesáti různými způsoby.

Máme rády hry na kočku a na myš, ale když se nám zachce, chceme mít tu možnost i hru ukončit. Jsme totiž od přírody hravá stvoření. Ale NE hravá jako muži, naše hry jsou založeny na emocích, nemají přesná pravidla, návod ani řád. Proto muži ženy většinou nechápou. Muž, který opravdu rozumí ženám, je buď gay, nebo sňatkový podvodník. A na jednoho takového jsem zrovna před pár dny narazila.

Byl to muž něco po čtyřicítce, inteligentní, příjemného vzezření a velmi přátelský. Setkala jsem se s ním při pracovní příležitosti. Zmínil se, že je učitel angličtiny a ucházel se o místo účetního. Vzhledem k tomu, že věděl, že i já jsem účetní, požádal mě o telefonní číslo. Ihned jsem ho informovala o tom, že jsem šťastně vdaná. Jen kdyby něco potřeboval "pracovně" zkonzultovat. To jsem ještě netušila, co přijde. Telefonát jeden, druhý... neberu, zrovna se mi to nehodilo. Následuje SMS "Moc rád bych tě pozval na kávu, máš čas?" Po pravdě odpovídám, že nemám, (že ani nechci, nedodávám).

Zítra se volání několikrát opakuje, je mi to blbé a telefon zvednu. Zrovna řídím a mám to nahlas, ani to netajím. Následuje "Jé, to je nebezpečné, to kvůli mně neriskuj, to bych si NIKDY neodpustil, kdyby se ti něco stalo". Zvoneček v mé hlavě začíná zvonit.

Tak tady něco nehraje. Takovou péči o mě nemá ani ten, kdo ji má mít. Prosí mě, ať se mu ozvu, až budu mít čas, prý něco potřebuje. Následují nepřijaté hovory i SMS. Pak se pochlapím a zavolám, chci už mít jasno.

To, co následovalo, předčilo všechna má očekávání. Hovor trval něco kolem půl hodiny. Tak dlouho mu zabraly lichotky a smyšlené povídání o komplikovaných vztazích i jeho rodině. Některé pracovní hovory nahrávám, abych věděla, co po mně klienti vlastně chtějí, nevím, proč jsem si i tento nahrála.

Na konci z něj mimoděk vypadlo, zdali bych mu nemohla půjčit tři tisíce. Zřejmě neviděl tu správnou odezvu. Koutky mi začaly cukat, avšak zachovala jsem chladnou tvář (hlas). Aha, tak proto se mu tak líbím? Bylo to fakt dost přehnané, i když znělo to tak krásně a opravdově. Zalíbení na první pohled? To bylo i na mě, nenapravitelnou romantičku až moc! A navíc můj šestý smysl celou dobu troubil na poplach.

Je mi OPRAVDU moc líto žen, které jsou kvůli pár milým slovům ochotny vypnout hlavu. "Za trochu lásky šel bych světa kraj….." ihned mě napadne Vrchlický.