TeenagerBOX

Že je puberta záhul, to jsem věděla, že trvá dlouho, to jsem věděla, jak těžké je být podporou a zároveň rodičem puberťáka, to jsem tedy nevěděla.

Když byly děti malé a hrozně zlobily, říkali jsme jim, "Že vás dáme do babyboxu" (samozřejmě láskyplně bez zlého úmyslu).

Babyboxy se staly součástí naší doby a je tomu dobře. Klobouk dolů za tento "vynález".

Po událostech z poslední doby bohužel vím o případu odložení i většího dítka. Jak se tam to chuďátko vešlo? To je mi záhadou.

Avšak teenagerboxy ještě nevymysleli. Představuji si je nějak jako vstupní dveře do bank, jestli víte, o čem mluvím.

Jistě by je využilo hodně zoufalých rodičů. Už vidím to čarovné srovnávání hodnot na počkání. Ale zpátky na zem, kouzla se nedějí, je to zase jen na nás.

Asi bych se měla začít věnovat četbě zaměřené na tuto problematiku.

Když jsem byla mladá, byla jsem si naprosto jista, že budu ten nejlepší rodič.

Hahaha, kde ty loňské sněhy jsou.

Jsem otravná.

Stále poučuji.

Nadávám na nepořádek v zakázané zóně (tedy užitné podlahové ploše vyčleněné pubertálnímu jedinci).

Nerespektuji nově nabyté soukromí takovéhoto člena.

Vyžaduji "vhodné" oblečení v souvztažnosti k aktuálnímu ročnímu období.

Bez servítků komentuji virtuální svět zřejmě zcela nevhodně a bez potřebných znalostí v tomto oboru.

Zesměšňuji ikony youtubu.

Trvám na pití mléka.

Objímám a pusinkuji.

Neustále analyzuji a zjišťuji vývoj jeho vztahů.

A tak dále a tak dále…

Kdy už KONEČNĚ dospěju a stanu se tím dokonalým rodičem, to fakt netuším.

Proto prosím o shovívavost, je to pro mě NOVÁ ROLE.

Jak tak dnes o tom všem přemýšlím, docházím k závěru, že své rodičovství beru někdy až MOC vážně.

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora