Ženy městské

Je nepopiratelné, že popisovaná dáma měla hlavu v oblacích. Byla buďto zamilovaná nebo prostě…. byla "v pohodě"(žádné stresy, shon ani velké povinnosti). Ze svého okolí znám pár podobných žen. Jsou skvěle vdané, mají vše, co si kdy přály, avšak výrazně šťastnější zrovna nejsou.

Jejich princové se totiž na zámcích vyskytují jen zřídka a tak jim čas utíká pomalu, tedy rozhodně pomaleji než mně. Děti a jejich aktivity je na nějaký čas zabaví, jenže stejně dříve či později se začnou otravovat (nudit).

Před několika dny mi kamarádka vyfotila pár stran knihy z roku 1874, v níž byly popsány společenské poměry této doby:

"Ženy, především ve středních a vyšších vrstvách městských ohrožuje ZAHÁLKA, fenomén, jehož se obávaly církevní autority.

Proto měl ženský den velmi pevný časový rozvrh. Paní domu, jíž byla ještě v sedmdesátých letech ze zájmových činností povolena četba, vstávala mezi pátou a půl šestou, chvíli po služebnictvu. V šest či půl sedmé se snídalo, "přičemž objeví se manželka i děti již umyté a oblečené v komnatě již uklizené"," A tak podobně dále, mohla bych opisovat a opisovat, velmi pěkné čtení.

O skoro 150 let později mi můj známý povídá tuto historku.

Jedu takhle v pátek kolem svého kadeřnictví a uvědomím si, že jsem zarostlý. Zastavím a jdu se zeptat, zda by mě neostříhali. Má kadeřnice se mile usměje a povídá: "No co mám s Vámi dělat, ale rychle, za chvíli mám NOVOU zákaznici."

Ví, že na mně moc práce není, žádné speciality nežádám. Když už jsem byl hotový, posteskla si kadeřnice, jak jsou ti lidé nespolehliví. "Už tu měla být," povídá a v tom jí zvoní telefon.

"Ano, ano, čekám Vás, co? Že je zamčeno? To je vyloučeno, jste v kadeřnictví Orchidea? Jo? To není možné, já jsem tu také! Kadeřnictví Orchidea, máme jen jednu pobočku, tady v Průhonicích. Co? Vy jste v Libereci? Aha, takže jedete…."

Můj známý byl z toho evidentně zaskočen: "Co to je za ženskou, která jede přes 100 km na stříhání. Vždyť to není normální? Tomu fakt nerozumím. Paní je tady z Průhonic, říkala kadeřnice. Chápeš to? A objednala se tady do Průhonic!"

Jo, asi to chápu. Bylo to nějak takto.

Potkala (ve fitku, na nehtech, na dětských aktivitách na nákupech) žena ženu a povídá: "Jééé, ty máš úžanej melír? No a i ten střih je dost dobrej, kde ti to dělali? A jak dlouho to upravuješ? A jak často chodíš? A dáš mi jméno? Jak dlouho se čeká?...." Otázka, překrývala otázku. "Díky, chodím do Orchidei k Veronice a VŮBEC to neupravuju, jen umyju a fouknu přes kulatej hřeben. Myju to každej den, někdy i obden. A klidně to měsíc a půl vydrží, ale mají dost nabito, přepošlu ti vizitku, jo?" dodala žena.

"No, to je úžasný, hned se tam objednám!" pronesla radostně žena a to i udělala. Dostala termín za 20 dnů. Večer před se koukla na internet na přesnou adresu a cestu. "Hmmm, nějaký dlouhý dojezd, to je až v Liberci? No co, pro krásu se musí něco vydržet a když tam jezdí Stela, proč ne já." pomyslela si žena a ráno vyrazila.

Napadá mě slovo uvedené výše, myslím, že je DOST nadčasové. Hádejte které!

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora