Otroctví
Každodenní radost je nutností, je vážně potřebná pro naši zdravou mysl. Dnes jsem se opravdu od srdce zasmála, nejenže mi syn vyprávěl několik dobrých vtipů, ale jeho úvaha mě pobavila o dost více. Po hodině strávené ve vůni dezinfekčních prostředků při mytí koupelny mě radost pomalu opouštěla, když v tom přišel syn s tou nejkrásnější otázkou: "Nechceš pomoc?" "Jo, jo, jojojo," vyhrkla jsem. Ve dvou se to lépe táhne. Při utírání prachu vyprávěl vtipy, potom se zamyslel: "To by chtělo paní na úklid, co? Anebo dříve, jak měli lidé otroky. Takový otrok, to by bylo. No vlastně…..to by nebylo nic pro tebe mami, jako bez urážky." Koukala jsem na něj nechápavě. "Mami, ty bys byla schopna rozmazlit i toho otroka. Úplně to vidím, ležící černoch u nás na gauči v ruce dálkáč a ty mu neseš bábovku se slovy: "Dejte si, pane otroku, dejte, to určitě vaši předkové nikdy neochutnali, oříšková, domácí, tak pěkně za maminku, za tatínka, za babičku, za dědečka, za ...