Zvrhlé chutě

Člověk se setkává se spoustou lidí. Některé odhadneme hned, jiné poznáváme celý život, mohou mít totiž sto tváří. A občas je i celý život málo.

Dneska Vám budu vyprávět o jednom muži, kterého jsem zprvu vůbec neodhadla. Byl to muž mužný a celkem pohledný, avšak pro mě nezajímavý, jednoduše to nebyl můj typ, nehledě na výrazný věkový rozdíl. Dělal vedoucího na letním táboře, kde jsem trávila léto naposledy jako dítě i já.

Do patnáctých narozenin mi zbývalo jen pár dnů. Jemu bylo něco mezi 35 a 40 roky. Na táboře měl s sebou také své dva syny. Už si nepamatuji, zda si mě do oddílu přímo vybral nebo se to losovalo, výsledek byl stejný. Stala jsem se členkou smíšeného oddílu pod jeho vedením. Smíšeného, tím myslím kluci a holky bez ohledu na věk. Tyto oddíly pak mezi s sebou celých čtrnáct dnů soutěžily.

Vedoucí byl zvláštní týpek, nebyl extra sportovec, nebyl hudebník, nebyl ani zrovna vtipný, byl prostě nevýrazný, řekla bych úplně nezajímavý a stejně si ho pamatuji dodnes. Tak jsem ho vnímala, ani ve snu by mě nenapadlo pohlížet na něj jako na muže, natož ho snad nedej Bože svádět.

Krom toho měla jsem na táboře sladkého ctitele. A když píši sladkého, myslím to zcela vážně. Byl to kluk sportovec repre o nějaký rok starší než já. Nebyl z našeho tábora, ale trávil prázdniny poblíž. Měl tam sportovní soustředění. Seznámili jsme se u vody, tam trávili čas v horkých dnech vlastně všichni. Vždy o poledním klidu přijel na kole a přivezl zákusky z cukrárny. Společně jsme je pak na pařezu u vody jedli. Jednou vzal dokonce s sebou i bílý látkový ubrousek, dokonalý výjev jako z pohádky. Prostě originál "ubrousku prostři se".

Když už nám polední klid nestačil, poprosil mě Marek, jestli by nemohl přijít i po večerce. Přišlo mi to krásně bláznivé, romantické a taky vzrušující. Přišel, courali jsme s malou baterkou lesem a povídali si. Nic závratného se nekonalo až do chvíle, kdy se zčistajasna, daleko od tábora objevil můj vedoucí.

Měl něco upito. Ihned poslal Marka pryč, vzpomínám si, že hodně protestoval, jenže neměl proti takto "starému" muži šanci. Odešel a já zůstala v lese s vedoucím sama. Prvně jsem si myslela, že se na mě zlobí, protože má za mě zodpovědnost a já jsem bez dovolení v noci opustila tábor, ale to bylo asi to poslední, co se mu v tu chvíli honilo hlavou. Koukla jsem mu do očí a dostala strach.

Rázem jsem si uvědomila svou bezmoc. Měl přes 1,9m a vážil určitě víc jak stovku. Začal se na mě sápat. Hbitě jsem se mu vysmekla. Zvažovala jsem další kroky. Běhat po tmě lesem, nebyla úplně ta nejlepší volba.

Vsadila jsem proto na svoji "vyřídilku" a začala s ním o tom mluvit. Usoudila jsem, že není primitiv a hrubián a tak jsem mu vysvětlila, že mě prostě znásilnit nemůže. Ze začátku moc poslouchat nechtěl, ale když jsem mu připomněla, jeho dva syny v táboře, pro které je velkým vzorem, trochu zchladl. Nyní jako dospělá vím, že mě mohl vzít něčím po hlavě a už bych z lesa nevyšla nikdy, jenže ne každý svůdník je i vrah. Cesta lesem mi přišla nekonečná. Co já mu všechno napovídala, abych odvedla jeho pozornost.

Do táborové brány už vcházel nový člověk. Sice si neulevil, ale byl na sebe náramně pyšný. Náš oddíl vyhrál, co mohl, a noční příhoda zůstala naším tajemstvím. Až doteď…

Nevím, jaké nástrahy čekají na moji dceru, ale člověk se občas dostává do různých situací a procenit správně lidi není lehké ani pro dospělé, natož pak pro dítě.