SEXUALITA

Co vede lidi k vážným rozhodnutím?

Okolnosti.

Včera jsem si vyslechla příběh jedné mé známé. Se třemi různě starými dětmi odešla od manžela. Proč?

Už si nerozuměli.

Jak to ve svém okolí vidím, ženy po čtyřicátém roku tíhnou k sobě.

Co je spojuje?

Stejný úhel pohledu, stejná zábava, stejný humor, stejné komunikační potřeby.

Muži CELOŽIVOTNĚ tíhnou k sobě.

Co je spojuje?

Stejný úhel pohledu, stejná zábava, stejný humor.

Ženy mladší si to ještě neuvědomují tak intenzivně, ale s odrůstajícími dětmi Vám to náhle dojde.

Děti mají svůj svět, svůj život, chlap jde s chlapy na ryby a co teď?

Teď jsou tu kamarádky. Jedna ho má na fotbalu, druhý zase bez hnutí hypnotizuje monitor, třetí šel s kámošem na kolo, čtvrtý rybaří a pátý je na pivu.

Naše světy se zásadně rozdělily. My jdeme cvičit, do divadla, na vínko, do obchoďáků okouknout, co se nosí, do kina atd.

Muži vesměs odmítají účastnit se naší zábavy a na tu jejich nás nezvou jen ze strachu, abychom to náhodou nepřijaly.

S rukou na srdce, kdo by chtěl jít na fotbal nebo do hospody se svým mužem?

Já tedy rozhodně ne, i když jednou jsem šla. Tenkrát to manžel asi opravdu chtěl. Byla to čistě pánská společnost s živou hudbou. (Jediná žena kromě servírek byla dlouhonohá zpěvačka.) No… a já.

Koukali na mě dost divně, nakonec někdo nechal zahrát písničku "Žena v hospodě". V překladu do češtiny by byla: "Co dělá ta žena v hospodě, všichni se ptají, má nás nechat přátelit se, je tu potají…"

Nebrala jsem si to nějak osobně, ale zjistila jsem, že není o co stát. Kam mě nezvou, tam nikdy nelezu.

Ale jsou různé ženy. Jedna v mém okolí má svoji dokonalou hlášku: "Můžu se pozvat?" Děláme si z toho pokaždé srandu. Tento životní postoj opravdu nesdílím.

Jenže, ta má známá ze včera povídá: "Ano, odešla jsem i s dětmi …k jiné ŽENĚ."

"No bezva, mají zábavu," pomyslela jsem si. "Ona byla tak skvělá a chápala mě, až jsem se do ní zamilovala," říkla mi.

"Jak jako?" nechápala jsem. Vždyť byla čtyřicet let jednoznačně sexuelně laděná. A…a má tři děti.

"Já ji miluji, budeme se brát," dodala bez dechu. To už bylo na mě moc.

Ano, moc toužíme po lásce.

Ano, moc toužíme po pochopení. Ale je v našich schopnostech změnit svou orientaci?

Někdo znalý mi povídal, že to v ní už muselo dlouho dřímat. Fakt jsem to neviděla, vypadá jemně, žensky a o muže jevila vždy nemalý zájem. Po svatbě je už jen komentovala.

Nyní je uzavřena ve svém jiném šťastném světě a já?

Já…jsem z toho jelen!

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora