Chlapci a chlapi

Když byl syn malý, asi jako každý kluk miloval čůrat ke stromu. Snad se s tím ti človíčci rodí v genetické výbavě, nebo se vzhlédnou v prvním čůrajícím muži, kdo ví. Každopádně jim toto zůstává po celý život.

Já, ani žádná jiná žena to nemůžeme pochopit. Asi, mají v podvědomí pocit sounáležitosti s přírodou. Dělají něco správného, hnojí a zalévají zároveň. To jim upřít nemůžeme, jenže kde v centru Prahy najít vždy ten správný strom k zalití? Marně jsem tříletého syna přesvědčovala, ať se vyčůrá třeba mezi zaparkovaná auta, pokud to nevydrží do toalet.

Jednou si takhle můj prťavec našel pěkný stromeček.

Vypadal celkem velký, ale čerstvě zasazený, prostě skvělý objekt k počůrání. Hned se do toho pustil. V tom se stalo něco neočekávaného, strom začal křičet: "Do prdele ty debile, chčiješ mi na hlavu, až já tě chytím, utrhnu ti hlavu…" Syn leknutím uskočil, opatrně jsem nakoukla ke kmenu "mluvícího" stromu a pochopila.

Dole pod úrovní chodníku bylo podzemní parkoviště. Strom byl zasazen o patro níže. Tam kde čůral, byla jen mřížka a kamínky, ale jako dítě neměl šanci celou situaci vyhodnotit. Rozčilený počůraný pán mě uviděl a pokračoval v nevybíravých osloveních. Vlastně ho chápu, měl krásné auto, krásný oblek, ale byl ve špatný čas na špatném místě. To se zřejmě v práci podivili. Kdyby nás chytil, rozhodně by nás jen tak nepustil. Raději jsme rychle utíkali.

Proto ve městech milí rodiče "správných" kloučků, kontrolujte stromy předem.

Zalévání by nemuselo být tak blahodárné, jak byste čekali.

Úplně živě si dokážu představit, jak pán popisoval kámošům (kolegům) tuto příhodu.

"Ty vole, to prostě nepochopíš. Jdu do centra na tu obchodní schůzku, máme objednaný stůl na oběd. Vzal jsem si po domluvě z garáží macka a novej oblek a zaparkoval jsem jako obvykle. Když už jsem zamykal, někdo na mě chrstnul vodu, to jsem si myslel původně. Jenže čuchnu, no a jsou to chcanky!

Do prdele, normálně mě někdo pochcal. Kouknu nahoru, nic moc vidět není. Co se divíte? V těch nových podzemních garážích jsou stromy, kterej debil to vymyslel, to by mě zajímalo.

Řval jsem jako šílenej, kouknu pořádně, a co nevidím. Mřížkou na mě čumí vytřeštěná blondýna. Pěkně nahlas jsem jí to "vysvětlil". Takže domů, hodit sprchu, převlíknout…, ze schůzky nebylo nic. Můžeš mi říct, jak to mám šéfovi vysvětlit?"

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora