Bleší trhy

Na světě existuje jen málo míst, která jsou naplněna energií více než bleší trhy. Jsou po celém světě a jejich obliba roste. Samozřejmě existuje spousta lidí, kteří na TOTO místo nikdy nevkročí. Je jim odporné a doslova se jim příčí. Představa smrdutých a ošumělých věcí je šokuje a tento trend nechápou.

Jenže každá taková ošuntělá věc má svůj příběh, někdy doslova román. Já osobně mám blešáky ráda. Ne že bych se doma zakrámovala k nehnutí nebo že bych věci z nich přeprodávala, já jen tak procházím, přemýšlím i obdivuji. V mé hlavě se rodí neskutečné příběhy. Nejsem žádný odborník, starožitník či hodinář, který si takto dokáže velmi slušně vydělávat. A je to vlastně jen moc dobře. Věci se zase dostávají zpět k lidem, kteří si jich budou správně vážit a považoovat, neboť ve starožitnictví za ně tučně zaplatí.

Už jako studentka jsem na výměnném pobytu v Amsterdamu navštívila místní bleší trh. Byl to můj první blešák. Na začátku stály luxusní stánky a prodávaly nové věci zvučných jmen. Myslím, že jsme si s kamarádkou i něco koupily.

Dále se to stupňovalo směrem dolů. Na konci ohromného trhu seděli na zemi různí přistěhovalci i Rómové a na dekách, ubrusech či jenom hadrech vystavovali svoje poklady. A právě tam se shlukovali lidé v nejdražších oblecích a lovili. Tu koupili svícen, tu talířek, tam zas panenku. Jistě dobře věděli, co kupují. Pak nastoupili do nejdražších aut (ty měli zaparkované až na začátku těchto pozemních prodejců) a odfrčeli.

V Čechách mě to ani tolik neláká, ale vždy na dovolené alespoň jednou na bleší trh zajdu. Pokaždé mě to naplní emocemi. Tak různí lidé, tak různé zboží. Že prodávají štěňata hned vedle salámů při čtyřicetistupňovém horku, mě již nepřekvapuje, ale občas se i já trochu překvapím.

Jeden pán prodával semafor, kde k němu přišel? Čert ví. Taková potřebná a praktická věc. Až si udělám k chatě silnici, určitě se mi bude jeden kousek hodit.

Jiný zase v takovémto horku a v zemi, kde ani sníh nepadá, prodával patnáct párů přeskáčů. Jejich vložky již byly stářím a teplotou úplně spečené do tvrda. K čemu by to komu mohlo být, na to byla i má fantazie krátká. Leda jako suvenýr, někam na výstavu.

Lékařské náčiní VŠEHO druhu je vždy nedílnou součástí. Amatérští doktoři či masoví vrazi mají na výběr z nepřeberného množství. Vše je dokonale vystavené na zemi. Občas i já něco koupím. Předloni jsem dceři koupila plastového koně od Mattela. Byl to přímo Maxmilián z filmu "Na vlásku". No prostě skvělý úlovek.

Minulý rok jsem zase obdivovala záchodové prkénko s mušlemi a žraločími zuby. Bylo zabalené v originálním obalu. Když jsem se pak dohodla na ceně a chtěla zaplatit, prodávající mi sdělil, že je jen "trochu" použité! Od obchodu jsem ihned ustoupila a tázala jsem se ho, proč ho má tedy v krabici. On mi zcela jasně a rozumně vysvětlil, že takto se přece lépe prodá…ne?

Nejlepší je však můj zubař. Je jasné, že i on propad kouzlu blešáků. (Bohudíky ne ve věci nákupů vybavení .) Když totiž sedíte v jeho extra moderním zubařském křesle, Vaše oči upoutají obrazy na protilehlé zdi.

Jedná se o fotografie bleších trhů. Na všech je zubař, který poskytuje služby přímo na místě. Na papírové ceduli má napsáno DENTIST a na bílém prostěradle má i své pravěké nástroje. Jen palice chybí (možná tam je a já ji jen neviděla). Samozřejmě nechybí ani campingová židlička, co by to bylo za zubaře bez křesla?

A proč vlastně ne? Dobrá volba pane doktore!

Hned je člověk rád za naši Banánovou republiku, kde se má tak dobře a i pusu si může vypláchnout dle libosti u študovaného odborníka.

Nevím, kde jsem to viděla nebo četla, že v Rusku se na blešáku prodávají prasklé žárovky za směšnou cenu. A víte k čemu? Zaměstnanci je prý mohou v práci vyměnit.

Věřte mi, po tom všem, co jsem tam viděla, je tohle úplná pohoda.

A jestli máte také nějaké perly sem s nimi!!!