Aktovka a rolnička

Blížil se konec prázdnin a já zase nechala všechno na poslední chvíli. Doufala jsem, že bude pěkné počasí. Potřebovala jsem totiž, aby aktovky do školy rychle uschly a nebyly samá mapa.

Když jsem je s velkým vypětím vydrhla ve vaně kartáčkem a dala sušit ven, nebe se zatáhlo. "Zákon schválnosti funguje dokonale," pomyslela jsem si. Trvalo to dva dny, než se mi podařily vysušit.

Nový školní rok mohl začít. Děti vyrazily jako ze škatulky. Mé nadšení však netrvalo dlouho. Po třech dnech jsem čekala na dceru před školou proklatě dlouho. Bylo mi zcela jasné, že to nebude samo sebou. Když pak vyšla, nevěřila jsem vlastním očím.

Měla poblitou větrovku, poblitou mikinu , povlité kalhoty i poblité boty. A to byl teprve začátek. Když se otočila, uviděla jsem, že má poblité i vlasy, záda a aktovku. Hbitě jsem ji svlékla do spoďárů a poskytla ji první pomoc s mokrými ubrousky. V autě vždy vozím náhradní oblečení a tak jsem ji rychle převlékla. Všechno špinavé jsem nandala do pytle a utáhla.

Mezi návaly kňourání mi sdělila, co se stalo. Jejímu spolužákovi se v šatně udělalo zle. "Tak snad uhneš, když někdo zvrací," namítala jsem s nechápavým výrazem v očích. " A jak se mu povedlo tě ohodit zepředu i zezadu?" vyzvídala jsem, protože má představivost byla chabá na tento úkaz. Dcera smutně dodala: " Chytlo ho to víckrát, a víš, co je maminko to nejhorší?" Zírala jsem na ni v šoku. " Dnes jsme dostávali všechny pracovní sešity," povídá ona. "No a..?" stále jsem nic nechápala. "On mi nablinkal i do aktovky!" povídá dcera tím nejsmutnějším hlasem na světě.

To fakt nevymyslíte! Uklízela si prý přezůvky do aktovky a v tom se to stalo. S hrůzou v očích jsem otevřela aktovku. Tak to byl zdroj toho zápachu.

Bože, kdyby alespoň ty pracovní sešity byly obalené. Hrůza.

Dceři jsem umyla vlasy a se zpožděním ji odvezla na kroužek. A na mě čekala nekonečná práce. Měla jsem sto chutí aktovku celou vyhodit do popelnice. Ale jako správná matka jsem si nandala plynovou masku a s chutí se pustila do díla. Aktovku jsem prala a sušila 4x za sebou. Co nás nezabije, to nás posílí. Dcera má nezapomenutelný zážitek, myslím, že až se jí někdo zeptá na vzpomínky ze základní školy, jeden z prvních bude tento.

A abych byla upřímná, už jednou něco podobného zažila. (Jen v menším rozsahu.) Na generální zkoušce sboru jí chlapec, který stál nad ní nablinkal na boty a hlavně do velké rolničky, co držela v ruce. Zřejmě nervy.

Dceru pohotově zuli, chlapce odvedli, ale defekt na rolničce objevili až ve chvíli, kdy měla dcera zvonit zvonky v koledě. Pustila se do toho s velkým elánem. Když zjistila, že se zvuk nešíří, ještě přidala. Než stačila sbormistryně zasáhnout, zasáhlo to skoro celý dětský sbor. Toto znám jen z doslechu, ale dovedu si to představit. Rolničku propláchli vodou a na mě zbyly jen ty boty, takže pohoda. Vánoce se zase blíží, takže bacha na rolničky….