Únavoměr

Ano, únavoměr, byl by to jistojistě vynález století. Přístroj, který umí měřit únavu, popřípadě zbytek energie, který člověku zbývá do úplného padnutí na hubu.

Ocenily by ho především ženy.

Kolikrát se nám jen stalo, že nám naše drahé polovičky nevěří. Nevěří, jak může žena na mateřské dovolené s dvěma dětmi být tak unavená.

Do práce přece nechodí, šéf ji nestresuje, může si dáchnout klidně i po obědě, nemusí se převlékat.

Co by za to muž dal. Nyní je jediným živitelem a na jeho bedra padla ohromná zodpovědnost.

A tak si chce své jedinečnosti i patřičně užívat.

Čeká královskou večeři s krásnou a upravenou ženou v sexy úboru. Usměvavé a mlčící děti doplňující idylku v naklizeném bytě či domě.

Jenže opak bývá často pravdou.

Chronicky nevyspalá žena v šíleném úboru s migrénou čeká svého drahého s kupovanou pizzou. Děti ječí a perou se jako o život a podle toho to doma i vypadá. Dlouhodobé boje si vyžadují svou daň - vypadá to tam jako na bitevním poli.

Chudák muž, chce se mu křičet, při pohledu na svou ženu zvažuje milenku.

Při pohledu na své děti zvažuje bicí nástroje popřípadě internát.

Odevzdaně polyká polo studenou pizzu a zapíná si zprávy. Alespoň ta zvuková a obrazová kulisa vrátí ztracený řád jeho životu.

Šílený jekot mu však protrhne bubínky.

" Smíchov, dej tam Smíchoooov, už to tam budeeeeeeeeeeee!" piští oba potomci, očekávají totiž pohádku.

Zlatý večerníček před zprávami. Kde jsou ty časy? Očividně dávno pryč. Kde je úcta k unaveným rodičům? Tam kde staré časy…..