Pozlátko s prostotou

Asi vážně není cesty zpět, ale ve vzpomínkách to přece jde. Ve snech, vzpomínkách a snění jde úplně všechno, i třeba se vrátit do let minulých,… šťastnějších. A možná také v knihách, tedy lépe řečeno s knihami.

Včera jsem se vypravila do jednoho z největších nákupních center v Praze. Měla jsem tam vyřízenou reklamaci, ale moc se mi nechtělo. Už jednou jsem to zkoušela o víkendu, jenže byla jsem na parkovišti záhy odrazena. V garážích nebylo žádné volné místo. Co se teprve dělo uvnitř, to jsem si raději jen domýšlela.

Později mě kamarádka informovala, že uvnitř je celý český národ a bouřlivě nakupuje vánoční dárky. Nedivte se, čas kvapí a za chvíli ho tu máme, toho našeho Ježíška. Za své rozhodnutí jsem byla ráda a také mě těšilo, že mi ještě chvíli zůstane utajen obří blýskavý stromeček.

Dnes jsem ho chtě-nechtě viděla. V duchu jsem si odpočítala dny, zhluboka se nadechla a vydechla. Zase rok v čoudu, "Co jsem zvládla?" to byla má první myšlenka. Najednou jsem něco uviděla. Pod tou třpytivou krásou seděl bezdomovec. Tvářil se šťastně a myslím si, že i šťastný byl. V ruce měl knihu, v které byl ponořen celou svou duší. Úplně jsem se zastavila, chtěla jsem ho vyfotit.

Takový kontrast! "Pozlátko s sprostotou," tak bych tu fotku nazvala. Přímo nad hlavou mu visel řetěz ze sklíček ala Swarovski, skrz který procházelo světlo silných reflektorů. Výsledkem byla světelná mozaika na děravém úboru zarostlého muže. Lidé chodili, nikdo se na něj ani nepodíval, nikdo se nepozastavil. Zřejmě nemají čas koukat. Zajímalo mě, co to čte. Knížka měla přibližně kolem 350 stran a byl někde v půlce. Evidentně to bylo napínavé, protože četl doslova bez dechu. Kdo teď zrovna byl, a kde se nacházel? Jediné, co mohu s jistotou konstatovat je, že nebyl tím bezdomovcem pod stromečkem v obchoďáku. Jeho mysl létala na míle daleko a jeho ušmudlanou tvář zdobil líbezný úsměv.

Vidíte, to by člověk nečekal, většinou máme předsudky. Myslíme, že tito lidé nejsou příliš vzdělaní, když svou životní situaci nechali dojít takhle daleko.

Ano, v knihách můžeme najít vlastně všechno, vzdělání, pochopení, lásku, zábavu a v neposlední řadě svobodu. Svobodu mysli.

Takže když na mě z blogu vyskočilo téma. "Není cesty zpět", ihned jsem věděla, o čem psát. Před očima se mi objevil zářící špinavý oděv a člověk, který našel svou cestu zpátky. Jeho vstupní branou do "normálního" života byla KNIHA.

Pod stromečkem se prostě dějí zázraky, proto mějme oči otevřené, abychom je nepropásli.

A jak jsem nedávno četla:"Vánoce nejsou o otevírání dárků, jsou o otevírání srdcí".

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora