Důchodce, blondýna a nebo dinosaurus ?

Dnes byl skvělý den. Hned zrána jsem se pěkně pohádala s nervózním důchodcem, kterého jsem se na České poště příjemným tónem zeptala, zda toho má ještě hodně. (Nemyslela jsem ani tak na podání, spíš na srdci.) Už jsem totiž 15 min čekala pouze jeho a stále se na něco vyptával. Vyšel si pěkně, po čaji či kávě na otvíračku pošty popovídat. A jiná přepážka na ověření podpisu otevřená nebyla. Proč radši neklábosil na balíkový, tam byla pěkná slečna, to nevím. Měla jsem za pár minut schůzku a už jsem nestíhala. To, co jsem si vyslechla a hlavně v jakých decibelech, si ani neumíte představit. Že jsem tu pusu nedržela.

Po celkem úspěšné pracovní schůzce jsem dorazila do O2 a tam to vlastně začalo. Mám nový telefon, již po druhé. Tedy lépe řečeno, první byl nový, bohužel však nepojištěný a přežil mi 3 dny. A druhý je už z druhé ruky, tak snad vydrží déle. V O2 jsem chtěla SIM kartu, která přijímá 4G internet, tu mi již několikrát SMSkou nabízeli zdarma k vyzvednutí. Ale jak všichni jistě víme, nic v životě není zadarmo. Tato karta mě stála hodně vrásek a šedivých vlasů. Tak mi moc milý pán nandal do přístroje novou kartu, se slovy, že stará už nefunguje. Starou posléze, bez mých námitek zahodil. Odjela jsem spokojeně vyzvednout děti. Školka, škola, hudební škola… Když jsem však chtěla zavolat doktorovi na výsledky,tak ouvej, tušíte správně, většina mých kontaktů byla v koši na pobočce O2. Panika, volám manžela, zda mi kontakty někde neukládal. Řekl, že ne, a že jen DINOSOUŘI mají své kontakty pouze na SIMce. Na pobočku jsem hned vyjet nemohla, musela jsem počkat, až dětem skončí hudební výuka. Na internetu jsem našla číslo na pobočku. Volám, volám, volám, volám, volám…nikdo to nebere. Mají uvedeno pouze jedno číslo, které jsem zavolala více než 50x. Bezúspěšně. Mé představy se motaly kolem stále se plnícího koše a uklízečky, co to tam čistí. Čas se zastavil. Volám operátora, kontaktují bezvýsledně pobočku, píšou tam maily a stále nic. Konečně nakládám děti a nadsvětelnou rychlostí vyrážím do obchodního centra. Samozřejmě již naplněného k prasknutí. Vánoce se blíží! V O2 je fronta lidí s pořadovými čísly. Vbíhám a vrhám se na prodavače, co mě dopoledne obsluhoval, současného klienta ignoruji.V sekundě ho seznámuji se situací. Pak čekám a čekám až doobslouží. Ptám se, proč mě neinformoval, že o data přijdu.

Jeho odpověď zní, že to je snad samozřejmé, že ho to ani nenapadlo. Zřejmě vypadám jako inteligentní žena a ne jako ze skupiny špatně chápajících či s technikou bojujících občanů. Pousměje se, koukne na mé BLOND vlasy a jde hledat. Po 4 hodinách, jeden společný koš na pobočku s 8 obslužnými stoly - jistě chuťovka. Paní, která byla zrovna na řadě se nervózně přidá do rozhovoru. "No to snad není možné, paní, v dnešní době si nic nezálohujete? To jste na úrovni DŮCHODCŮ. To vám pán vůbec nemusel říkat, to přece KAŽDÝ ví." Každý, kromě mě, myslím si. Má dcera, je pověšená na pultu a lítostně kňourá, že už to čůrání nevydrží. Zato já snad vydržím všechno. Již dávno jsem zjistila to, jak všechny obchody, s vyjímkou hračkárny, působí na mé děti močopudně. Paní pokračuje v poučování. Do toho prodavač přichází se SIMkou, bohudíky mojí. Přehrává mi data na novou, když mi to předá, čísla tam nejsou. Sdělil mi, že někdy se holt ztratí. Nevzdávám se, prosím ho ať to zkusí znova. Druhý pokus uspěl. No jo, já to mám vše na podruhé, druhý telefon, druhá návštěva pobočky a druhý pokus kopírování.

Panu prodavači jsme zašly koupit čokoládu, jako poděkování. Tak snad si pochutnal, pokud si v tom frmolu stihnul umýt ruce.

A já jsem se poučila, jen stále nevím, zda jsem duševně blondýna, důchodce či

dinosaurus!