DAKARSKÝ ZÁZRAK

Češi se ve světě neztratí

…ano, to víme, to se nám již po generace potvrzuje, ale že to platí i pro českou vlajku, je pro mě novinkou. Neuvěřitelnou, vlastně šokující, ale pravdivou. V dobách fikce, přikrášlování, je takovýto autentický příběh zcela ojedinělý. Dokonce mě přiměl sednout po několikaleté pauze znovu k psaní a podělit se o něj i s Vámi.  Pokud máte chuť se zahřát u srdce, tak se v klidu posaďte a čtěte.

Před pár dny skončil Dakar, jak jistě většina z Vás postřehla. Úžasný a věhlasný závod, který sleduje i moje devadesátiletá teta.  Právě tam, se celý příběh odehrál, respektive zamotal.  A co se stalo? Dva vášniví čeští fanoušci tohoto divokého závodu, který doteď znali jen z televize se vypravili přímo do centra dění. Honza a Honza vyrazili na Dakar. Měli své sny a cíle. Zaprvé vidět a být součástí závodu a za druhé nechat si podepsat českou vlajku všemi závodníky  reprezentující naší malou zemi. 

Honzové ujeli přes šest tisíc kilometrů v nehostinných podmínkách půjčeným autem a bedlivě sledovali českou výpravu. Tedy…snažili se. V takto obrovském prostranství pouštních dun je to velmi nesnadný úkol, takže podpisy neměli zadarmo a najednou. Museli se činit, a proto každý podpis měl pro ně velkou osobní hodnotu. Měli je spojeny s etapami a nevšedními zážitky. 

Dny plynuly a závod se chýlil ke konci. I oba Honzové byli stále spokojenější. Svůj cíl už měli na dohled. Chyběl jim jen jeden podpis Martina Macíka. Blížil se závěr a Honza se slavnostně rozhodl, že získá poslední podpis. Už se na něj radostně klepal, ale zřejmě až moc. Tím klepáním vlajku vytrousil. 

A nastalo období tmy. Hledali a hledali, ptali se a pátrali a nic. Vlajka zmizela. Smutek padl na Honzy. Vrátili se domů bez vlajky. I jejich přátelství bylo touto událostí krutě zasaženo. Honza „Klepavý“ se rozhodl k situaci postavit čelem. Koupil novou českou vlajku a začal závodníky shánět a objíždět po republice na vlastní pěst. Sledoval setkání a různé akce a udělal si přesný plán. Cíl byl jasný. Mít českou vlajku i s podpisy všech z letošní výpravy.  

Já jsem Honzu „Klepavého“ potkala na badmintonu a vyprávěl mi celý příběh. A protože svět je malý a o náhody není nouze, ihned jsem si vzpomněla na svého kamaráda fotografa Zbyňka Hozáka. Už druhý rok dělá fotky a dokumentaci Dakaru. Neváhala jsem a zeptala jsem se, zda neví, kde najít více podpisů letošního týmu najednou. Řekla jsem mu, že můj kamarád ztratil vlajku s podpisy a shání je na novo.  Odpověď mě šokovala „Já jsem ji našel“.  V závodě dlouhém 7900 km v nejtěžších terénech se jedna prťavá česká vlajka prostě neztratila!

Našel ji Čech a také kamarád.

Pocítila jsem zvláštní pocit.  „Nejsme malí a přátelství je k nezaplacení“

A šťastný konec nakonec.  Kamarádův kamarád Tomáš Neruda ji vzal do Čech a předal Honzovi „Přešťastnému“.

Foto Zbyněk Hozák “Emoce”

Zbyněk Hozák “Zapadlí vlastenci”

Franta Krtil “Rampa”

K těmto fotografiím se vztahují autorská práva. Se svolením autorů