??? srovnání hodnot

Cena mého života je proměnlivá. Někdy si říkám, že se honím jako nadmutá koza a stejně je to k ničemu. Nikdo není ani šťastnější, ani spokojenější. Všichni můj 100% výkon berou jako samozřejmost. A pak jsem jednou pryč či nemocná a ono se nic nestane, vesmír se nehroutí, všichni žijí, možná trochu špinavější než obvykle a nezdravěji najedení. To je vše. Tak si pokládám otázku , jaký to má všechno smysl. A v tomto rozpoložení, jsem jela v nejchladnějším dnu tohoto roku ráno do kanceláře. Slunce ještě nevyšlo, auto mi ukazovalo přesně 7.35h a -12C. Ruce mi přimrzaly k volantu, a já jsem v duchu nadávala. Náhle jsem přibrzdila v koloně. U Thomayerovy nemocnice na zastávce jsem viděla mladého pána na vozíčku, který měl v náručí spící asi dvouleté dítě. Dítě mělo kombinézu z které mu koukaly úplně holé nožičky, jak ho pán držel, zřejmě mu klouzalo. Sama dobře vím, že když držím dítě v kombinéze vždy mu vylezou nohy, jak se kombinéza sune nahoru. A když mu dáte větší, tak se v ní zabije, v lepším případě jí úplně zdupe. A hned jsem si zase začala patřičně vážit svého života. A myslím si, že když je člověku smutno nebo úzko měl by se jen pořádně rozhlédnout kolem sebe!