Černá magie

Tak to dnes zkouším znovu, napsat slušný článek. Bohudíky na to mám i více času a tak se budu snažit. Teď jsem byla s kamarádkou na kávě. Při povídání si mi postěžovala, že se jí záhadně ztrácejí věci, ne že by u nich někdo kradl. Co by si kdo pomohl s jednou bačkůrkou, škrabkou a dílem ke kočáru. Spíš je to ztráta času, to věčné hledání.

Každá domácnost má svoje záhady. Takže i ta naše, jenomže já musím mít vždycky něco extra, jak říká moje máma. A tak i má záhada byla ta nejzáhadnější.

Když jsme se přistěhovali do domu, kde už více než 10 let žijeme, začala jsem se bát. Zvyklá z paneláku, z té útulné králíkárny, kde nikdy nejste úplně sami. Kde nehrabete listí ani sníh, spíš Vám občas hrabe z pošahaných sousedů. Těch věcí a situací, kdy jsem se bála je více, to by bylo hodně papírů. Jenže dnes jsem si vzpomněla na jednu z lepších. Zametám si jednou takhle před svým prahem a tu najdu zvláštní věc. Nějaké chlupy omotané červeným drátkem. Vezmu to do ruky a zkoumám. Zjišťuji, že je to asi dvanácticentimetrový svazek zřejmě přírodních chlupů, štětin, co já vím. Večer to ukazuji manželovi, on znejistí. Vypadá to jako z nějakého filmu o černé magii. Ale kdo a proč nám to dal před dveře? Nehledě na to, že od branky před vchodové dveře by nikdo takto lehkým předmětem nedohodil. Podezírám sousedy. Jsou sice prazvláštní, ale co by z toho měli? Obracíme se na lidi, kteří se takovými věcmi zabývají. Informují nás, že se jedná o přírodní koňskou žíni s červeným ovazem. Předmět, spirituálního významu, vyrobený zřejmě pro účely černé magie. Manžel dostává instrukce, jak správně se takovéto věci zbavit. Vše důsledně vykonal a za svitu měsíce "to" pustil po proudu velké řeky.

Jaké bylo mé překvapení, když za 2 dny na stejném místě byly identické koňské žíně ještě tři. Zamyslela jsem se důkladně a pohlédla na koště z pozůstalosti po mé babičce. A bylo mi jasno. Tentokráte, jsem žíně sebrala a hodila rovnou do popelnice.