Sacher

Už mi táhne na čtyřicet a stále se snažím připadat si mladá, ale chtě nechtě mě čas od času okolí upozorní, že tak slavné už to zase není. Avšak přicházejí i chvíle, které mě doslova uzemní. Nevím, zda se mám dříve objednat na plastiku či začít aktivně cvičit nebo svému okolí doporučit preventivní kontrolu zraku.

Tak pro ukázku:

Byla jsem u svého známého pana hodináře. A to je nyní pojem, neboť obor hodinář už zanikl. Nahradili ho několikaměsíčním školením za nekřesťanské peníze. Tři, čtyři roky za tři, čtyři měsíce. Obrázek si udělejte sami. Vážně uvažuji, že svého syna upozorním na toto potřebné povolání (ruce má šikovné). Vedle těch manažerů i topmanažerů obchodu, marketingu i reklamy by to byl smysluplný a lidupotřebný směr. Ale to jsem odbočila, avšak napsat jsem to musela.

Takže k tomuto mistrovi svého řemesla se sjížděli lidé z různých koutů Prahy. Převážně však starší generace. My "mladí" hodinky rádi vyhodíme a koupíme si nové v jiném tvaru. To kdybyste řekli před 50 lety, že chcete jen jiný tvar, tak Vás snad ukamenují. Svých hodinek si každý velmi vážil.

A tak tam tak stojím, něco mu pomáhám vystavit a počistit ve výlohách a v tom uslyším: "Nešla byste se mnou na sacher?" Jsem zády a dále urovnávám výlohu, ani se neotočím. Vím, že před chvílí do obchodu přišlo několik hodně starých lidí. Beru to jako jejich komunikaci. "A co na kávu a na sacher?"slyším já. Hm, nabídky stoupají. Žádná odpověď, říkám si: "Proč mu ta babka neodpovídá? Asi se dělá vzácná, nebo je hluchá" Jak si tak dále aranžuji ve výloze, začínám o tom přemýšlet. Vybavuji si jako poslední přicházet starší paní o holi a jednoho držícího se osmdesátníka. Utírám zrovna barometr od prachu a v tom uvidím, skrz výlohu, tu kulhající babičku o holi na druhé straně ulice.

V tu chvíli mi začíná docvakávat, že ta lákavá nabídka patřila mně. S hrůzou se ohlédnu a bohužel už žádná jiná osoba ženského pohlaví se tu nevyskytuje.

Dědeček s umělým chrupem se na mě děsně culí a já v šoku prohlašuji

" Děkuji, snad jindy".

Tak za čtyřicet let (to už si jen myslím).

"Rychle , rychle běží čas, třeba mi to vyjde" myslel si jistě dědoušek.