Hrdost

Kdo je hráč, má třeba šanci, i když myslím, že karty osudu jsou už dávno rozdané.

Je nám dána do vínku krása, moudrost, jiskra i třeba dobré srdce.

Já osobně chci stále něco měnit. Na sobě, na domě, na dětech i na světě. Těžko se spokojím s provizorním řešením, neboť toužím po dokonalosti. Málo které jídlo si pochválím, málokterý úkol řeknu, že je hezky napsaný a zpracovaný, málokteré oblečení mě uchvátí. Jsem jako dítě, chci, aby dobro vždy zvítězilo.

Trochu komplikovaná povaha pro dnešní svět, co?

Ale někdy se to i hodí. Nezametám pod koberec a jsem na to hrdá. Hrdost je podle mě jedna z nejpodstatnějších věcí.

(Teď mě napadla skvělá story: Když bylo dceři kolem 4 let, tak jsme trávily dovolenou na horách s partou. Jen samé ženy a děti. Já musela odjet autem pro nějakou ztracenou skupinku na hřebeny. Náhle se zhoršilo počasí a oni tam uvízli. Jely jsme dvěma auty, neboť se jednalo o 2 ženy se 4 velkými dětmi. Svou dceru jsem nechala v penzionu se slovy "ať na ni někdo dohlédne". Po velmi složité cestě spojené s hledáním a se sesuvy půdy, jsem se vrátila do penzionu. Tam jsem našla dceru v slzách. Na otázku, co se jí stalo, mi odpověděla "Mami promiň, šíleně jsem zlobila Rebečku. Ale mami, já na sebe nejsem hrdá, proto brečím." Rebečka je o rok mladší holčička, jenže po tomto výkladu jsem se na ni ani nemohla zlobit, nebo jo?)

Bytostně nesnáším slizouny, vlezdoprdelky či gumáky. Jenže jsou tu všude kolem nás. Snad většina lidí jsou přinejmenším gumáci - bez problému se ohýbají, kam je zrovna potřeba. A jejich zásady i jejich sny jsou už dávno semleté na drobný písek. A možná jsou i spokojenější!

Obdivuji lidi, kteří to nevzdali. Například učitelé, co učí už 40 let a stále mají co dát i říct….

Takže, rychle, rychle ještě je čas být lepší.