Bubáci
Je léto a lidé se z měst klidí co nejdále. V nich pak zůstávají jen pracující lidé v nevalné náladě, staří lidé, kteří nemají kam a hrstka bezprizorních dětí. Města jsou ještě šedivější než obvykle. Jen centrum žije. Davy turistů obdivují památky.
Vyjela jsem si včera do nákupního centra koupit pár dárků. A náhle jsem se ocitla v Egyptě nebo nějakém státě dálného východu. Davy bubáků se promenádovaly obtěžkány taškami zvučných jmen. Tolik zahalených jsem ještě nikdy v životě neviděla. Opravdu jejich počet několikanásobně převyšoval ostatní nakupující. I když ti ostatní, to byl také materiál.
Dvě mladé lehké děvy se starým pánem. (Můžete mi věřit, že můj úsudek je neomylný. Místo aby si hrál někde s vnoučaty, dostal chuť na vnučky někoho jiného. A ty se s neskutečným nadšením a údivem vrhaly do polic značky GUESS. Jejich sedřený výrazný lak na nehtech a prazvláštní outfit doplněný výrazem dítěte, které je poprvé v hračkárně, mluvil za vše.)
Do toho jsem zpozorovala překrásnou českou rodinku. Krásný pán, krásná žena a krásné dítě. Dialog maminka na pětiletou holčičku: "Miláčku nechceš tyhle bačkůrky do školky?" Upozorňuji, že se jedná o letní obuv značky POLO v ceně kolem 1000,-Kč "NEEE, mně se nelíííběj." Odpovídá se zhnuseným výrazem dívenka. "Lásko, vezmi si tyto letní šaty" žadoní muž s toužebným výrazem v očích. Šaty jsou překrásné, já je také obdivovala, mají cenovku pouhých 4690,-Kč " Nechci, ty se mi vůbec nelíběj, tady ta kolekce je sto let za opicema, já si CHCI zajet do Německa!" "Dobře, dobře, ano miláčku" odvětí příjemně muž. (Tam se možná obě růžičky uspokojí).
Připadala jsem si jak Alenka v říši divů. Zavolala jsem proto kamarádce. Pověděla jsem jí, že je to tady trochu na palici. Věděla jsem totiž, že byla po nákupech chtě-nechtě také, jenže musela do jiného obchoďáku. " To mi neuvěříš" sdělila mi ve chvilce, " jsem snad jediná nezahalená žena široko, daleko". Jak lehce jsem jí to uvěřila.
A pak jsem se hluboce zamyslela nad nošením tohoto úboru.
- Není jim vidět celulitida
- Nejsou jim vidět kosmetické nedostatky, popraskané žilky na nohách po porodu atd.
- Pár deka navíc se také ztratí
- S dobrou řasenkou (maxfactor 2000)si vystačíš a ušetříš na rtěnkách, zdravíčkách a pudrech…
- Nemáš chutě se rozhlížet jinam, sic je ti život milý
Samozřejmě bych s nimi neměnila, na to mám svoji svobodu, žilky i ty "deka" moc ráda.
Také jsem si vzpomněla na jednu příhodu, z které jsem byla jako u vytržení.
Přišel do zlatnictví Arab s harémem. Měl 6-7 žen, nevím přesně. Tleskl jednou, všechny ve vteřině začaly vybírat. Mluvily jedna přes druhou. Tleskl podruhé, všechny přestaly. Co měly, to měly. Nechal si to sečíst, zaplatil a celý dav zase odešel. Prý smějí mít jen tolik žen, o které se dovedou postarat, aby žily spokojeně. Vyšlo mu to tenkrát docela draze. A co teprve když si v hotelu objednával osmilůžák? Nebo sedmilůžák a jednolůžák? Či šestilůžák a dvoulůžek? (To jsem asi moc ovlivněná Angelikou).
Každopádně mi je tato kultura docela vzdálena a tak jsem celá nesvá, pokud jsem v menšině. Vzhledem k českému i celoevropskému růstu populace bych si už měla začít zvykat. A pokud ne já, mé děti určitě.
Nechtěla bych měnit jen svůj život, chtěla bych měnit svět. Chtěla bych, aby emigranti neměli důvod k emigraci.
A tohle není také od věci.
Dnes se mě má malá dcera zeptala: " Maminko, ty jsi se narodila, když bylo Československo, že jo? A kde byli ti Slováci?" "No doma" vysvětluji ji já. "Jak doma? Byli tady v Praze, nebo ne?" zvídá dál. "Ne, byli na Slovensku, jen jsme se sloučili jako dva státy, co mluví podobnou řečí" trpělivě ji vysvětluji . "A proto jsme se ve školách učili oba jazyky"zakončím to triumfálně. Celá diskuse totiž začala kvůli slovenské písničce, znám totiž slova a zpívala jsem si jí s rádiem.
Nastává chvíli klid a pak dcera povídá s vyděšeným výrazem "Mami, mami, to se budeme muset taky učit vietnamsky???"
Uklidnila jsem ji, že to rozhodně ne, ale stejně jsem si vybavila dceru kamarádky, které leží svět u nohou. Umí totiž plynně čínsky. ……
Komentáře
Okomentovat