SILVESTR

Před pár dny ve mně vyvolala tuto vzpomínku úplná maličkost. Dvě paní na cvičení si povídaly, jak se těší na silvestra na horách.

Přesně, je to neskutečná krása být na silvestra v bílé peřině obklopen respekt vzbuzujícími velikány. Ale i bílé kopce českých hor mají své nezaměnitelné kouzlo.

Jenže když máte kojence, není to přesně to stejné. Říkáte si "Kojenec, no a co? To má kde kdo a jezdí na hory." Jenže není kojenec jako kojenec. Některý spinká, jiný prudí celou noc, nehledě na datum. Plna nadšení a plánů jsem takto s manželem vyrazila hned po vánocích na šest dní. Počasí se vydařilo, jen ty noci byly trochu náročné, budiž.

Měli jsme pronajatou celou chatu. Bylo nás tak 22-25 známých, přesně už nevím.

A přišel silvestr, každý něco chystal a připravoval. Jeden vánočku, druhý chlebíčky, třetí jednohubky…..

Začalo se popíjet už odpoledne. Já však kojila, takže nic. Chtěla jsem syna rychle uspat, abych se zábavy mohla zúčastnit. Jenže tůdle, nic takového se nekonalo. Začala jsem v sedm. Kdykoliv trochu zabral, někdo dole radostně výskl a už byl zase vzhůru. Horské chaty nemají, jak víte, dobrou zvukotěsnost. V deset jsem začala vyšilovat. Vyměnit mě nikdo nemohl, protože syn usínal zásadně se mnou. Cítil bezpečí a hlavně zdroj potravy.

V jedenáct už jsem to vzdala, takže když konečně po půl dvanácté zabral, našla jsem dole skoro prázdné talíře a horu ožralů, co se chystají na ohňostroj. Dojedla jsem pár okoralých chlebíčků, z toho kojení vyhládne a naštvaně se přesunula ven. Ohňostroj byl velkolepý, to jediný bylo nad očekávání krásné. Pak už jsem šla raději spát, stejně bych úplně nezapadla a navíc mě čekala ještě "noční služba".

Ráno jsem s přáteli dávala chatu do původního stavu a zařekla se, že už NIKDY s kojencem na silvestra na hory nejedu.