Stojí, on prostě stojí!

Kdejaký statný muž si pořídí dítko až v pozdějším věku. Často se mi stávalo na pískovištích a různých dětských hřištích, že jsem se mylně domnívala a považovala rodiče za prarodiče. I když jsou muži od přírody velmi hravá stvoření, někteří si se svými dětmi hrát umí, jiní ne a zjistila jsem, že věk není rozhodujícím faktorem. Ti jiní si hrají jen se sobě rovnými a čekají, až potomek vyroste, jenže nevědí o tom, že později už budou mít smolíka. Většinou je potřeba si děti ke hraní správně vychovat, nebo lépe řečeno, přehodnotit svůj postoj.

Nejtěžší to mají otcové, kteří se nedočkali mužského potomka a šíleně moc by si chtěli pořídit velkou autodráhu Carrara, skvělé legovlaky, helikoptéru na dálkáč, robota a hlavně hodně, hodně Merkuru.

Místo toho doma trůní růžová galérka s židličkou, růžový zámek, růžový dům, růžové Barbie auto, růžový kočár pro princezny, který se mění v růžový létající balón, nespočet Barbie princezen a víl. Vše je doplněno různobarevnými poníky s příslušenstvím, horou přesladkých plyšáků, kterým vládne metrový svítivě fialový ještěr.

V takovémto případě je většina tatínků v koncích. Ano, holčičky jsou krásnější, sladoučké, tatínka zbožnující, ale značně nepraktické.

Jednou, před pár lety k nám přišli známí, kteří mají jednu dceru. Ta se kamarádí se synem. Muž přišel poprvé, vždy nás navštěvovala jen paní s holčičkou. Tatínek byl v sedmém nebi ze synových hraček. Všechno ho zajímalo, vše vyzkoušel, oči mu zářily a byl šťastný. Manžel se trochu nudil, donutila jsem ho přijít kvůli návštěvě dříve z práce.

Pán si hrál a hrál. Nakonec už mu to bylo trochu trapné, proto zasedl k nám. Syn mu donesl robota až ke stolu a pán si začal hrát i u jídla. Se zájmem jsem ho pozorovala. Bylo to vážně roztomilé. Manžel nechápal. Povídám mu: "Hele Olí, on to prostě doma nemá, tak to pochop." "Ano, je to opravdu skvělé, moc se mi to všechno líbí a víte, co je snad úplně nejlepší na tom robotovi?" říká nadšeným hlasem pán v obleku. "STOJÍ, on prostě STOJÍ!" doslova vykřikl muž.

Pití mi v krku zaskočilo a všichni jsme na něj nechápavě pohlédli. "Hráli jste si někdy s Barbienami? Vždyť je to šílený, to nejde! A vůbec, vůbec nestojej, ať děláte, co děláte!" vysvětlil nám obratem.

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva

Se svolením autora