Doba minulá

 

Toto je opravdu pěkná story, myslím, že vyvolá úsměv generaci, která se narodila před rokem 1989. A ti ostatní se nám také zasmějí a trochu nás i politují.

Před pár měsíci jsem byla s kamarádkou v Ikee. Objednávala si tam novou pracovní desku ke kuchyni a nějaké příslušenství. Já jsem tam nic nechtěla, ale už jsem akutně potřebovala zdrhnout z domácího kolotoče.

Jak jistě všichni víte, nic nechtít v Ikee, znamená minimálně jedna modrá taška čehosi, co v dané chvíli "nutně" potřebujete.

Zaměření kuchyně od profesionála měla s sebou, tak už "jen" vybrat a zaplatit. Vybrala hned, avšak příprava smlouvy zabrala horu času. Už jsme všechno prošly a smlouva stále nebyla. Proto nám dali poukazy k občerstvení.

Dala jsem si kávu a oříškovokaramelového dortíka. Káva mi tedy vůbec nechutnala, je na mě moc kyselá, zato dortík byl sladký až až. Kávu jsme odnesla a zašla si pro zelený čaj. Jenže k němu byl také dortík. No co, dám si dva. Po chvíli polemizování být či nebýt, jíst či nejíst, jsem se rozhodla, že si druhý dort odpustím. Bylo už 7 h večer.

Když mě kamarádka viděla, také se rozhodla dortík nechat. "Vezmi je holkám k snídani", povídám já. "Nemají oříškové rády, vem je ty dětem", odvětí ona. Kávu a čaj dopijeme a dorty stále leží na stole. Mé děti tento dort přímo milují, ale copak nosím po kabelce nějaké dortové nádobky? "Já to nemám kam dát" informuji ji. Ona zajde k pultu a vezme ubrousky.

Už mi nic jiného nezbývá, než dorty vzít. Zabalím je tedy do ubrousků a koukám. Jsem si stoprocentně jista, že mi v kabelce vypadnou, karamel mi zateče do klíčů od auta, ovladačů nebo alarmovače. Proto pozorně prohlédnu obsah kabelky. Po cestě do Ikei jsem vybrala poštovní schránku. Byly tam nějaké letáky a noviny. Letáky pečlivě rozevřu a profesionálně zabalím dortíky v ubrousku. "Podívej, k čemu všemu jsou ty noviny a letáky dobrý!" pravím vítězoslavně.

"BABIČKO, ZJEMNI MI HO!" vypadne z kamarádky nečekaně a obě upadáme do záchvatů smíchu. Tak na TO už jsem úplně zapomněla.

Bože, je to vůbec možné, že to tak vážně bylo?????

Tuhle větu jsem už neslyšela a nepoužila asi 33 let!

Pro ty nevědoucí je tu vysvětlení:

Za dávných časů, kdy ještě nebyly mobily (to když napíšu, je jasné, že je to hned po dinosaurech), nebyly všeho přebytky. A hlavně nebyl výběr. Skoro všichni jsme nosili stejné tenisky, noční košile (tedy jen holky), stejné legíny z Jitexu atd. Nebyl ani výběr ze dvou tří či čtyřvrstvých toaletních papírů.

Na vůni papíru to můžete rovnou zapomenout.

Když se nad tím tak zamýšlím dnes, nemyslím si, že by tenkrát záchody bez hory osvěžovačů závěsných, lepících, mačkacích nebo samoaktivovacích více smrděly.

Možná jsem to už zapomněla, jsem přece také pamětník.

Takže proč to píši. Pokud nebyl jednovrstvý papír lístkový, používaly se běžně noviny. Jak si jistě dovedete představit, jednalo se o velmi nepoddajný materiál a právě proto tu byla babička, aby ho "zjemnila". Papír se mačkal a třel o sebe, pak byl pěkně měkký. Byl na to grif. Doma jsme papír vždycky měli, ale toto mám spojené výhradně s babičkou.

Je docela neskutečné, že na chlup stejnou větu pronesla má kamarádka po tak dlouhém čase. Asi to v ní zanechalo nezapomenutelné vzpomínky. Ve mně vlastně taky.

Tenkrát skoro nic nebylo, teď je toho až MOC. "Konzumní společnost". Člověk už ani nemá radost, že něco koupí. Může totiž koupit všude všechno. V tom jsme zase ochuzeni, nehledě na to, že zanášíme planetu nepotřebným bordelem.

Foto Zbyněk Hozák

K této fotografii se vztahují autorská práva.

Se svolením autora.