Práce šlechtí

|Práce šlechtí, práce je povinná, bydlet a jíst potřebujeme a tak chtě NECHTĚ musíme chodit do práce. Ale většina z nás nejsou ti šťastlivci, pro které je práce i zábavou. Proto dětem říkám "uč se ať můžeš dělat, co tě baví". Jenže v dnešní době to není jenom o vzdělání, ale především o známosti. A pokud známosti nemáte, dají se i udělat, ale to dceři přece říkat nemůžu. Vidět člověka spokojeného v práci je skvělé. Kolikrát nás obsloužila příjemná prodavačka, řidič autobusu byl milý sestra u doktora vstřícná a paní na úřadě líbezná… Většinou se setkáváme s pravým opakem. Je to jen kvůli nespokojenosti s platovým ohodnocením, nebo je to prostě jen nebaví a dělají to, aby neumřeli hlady. A měnit práce, je moc práce! A tak to táhneme všichni dál, protože zvyk je železná košile. Nepamatuji si, že by moje rodiče, někdy nadávali na práci. Asi jsme nějaká lenivější a méně zodpovědná generace.

Já jsem dříve 15 let dělala stejnou práci a taky jsem neremcala, protože mě bavila. Jenže s dvěmi dětmi, věčně nemocnými si už moc nemůžete vybírat. A ve svém okolí vidím, že můžu být šťastná, že práci mám. Většina mých kamarádek s více dětmi jsou na pracáku, nebo to už vzdaly a jsou ženami v domácnosti. Nyní již s odstupem času můžu vyhodnotit situaci, která se mě stala v mých 25.letech. Když jsem přišla do hodinářství doplnit zboží, našla jsem tam pana hodináře ve věku 65+ v divném stavu. Popsal mi své zvláštní příznaky. Jeho nevolnost se mi nelíbila a chtěla jsem neprodleně zavolat záchranku. On mi to zakázal, že by se na něj v družstvu zlobili. Družstvo hodinářů - jeho zaměstnavatel. Musí prý nezbytně dodržet pracovní dobu. Zůstala jsem s ním dalších x hodin do zavíračky. Pak nasedl do tramvaje a zajel si do vojenské nemocnice, kde mu diagnostikovali středně silný infarkt. Teď ruku na srdce, doslova a do písmene, kdo z dnešní generace, by se takto zachoval. Já první ne! Nyní už bych pána čapla a do sanitky ho natlačila, ale kdo ví, zda bych mu nepřitížila, když měl tu zodpovědnost tak hluboce zakořeněnou. Možná bych ho měla na svědomí já. A tak je asi vše jak má být ?!?