ARMANI v dětském klubu

Ještěže život vytváří komické situace a bohudíky nejsme pokaždé hlavními aktéry MY. Jednou takhle běžím se synem na cvičení do dětského klubu. Pokud se divíte, že maminka na mateřské dovolené běží a ne se courá, tak je to proto, že cvičení je od 9hod a Kouzelná školka (televizní pořad pro nejmenší) končí také v 9hod. A nevidět ji je jako pro nás propásnout utkání národního týmu v hokeji. Přilítám do šatny, nahazuji na sebe tepláky (jsem ráda, že se ještě převlékám, pokud bych je už brala za celodenní úbor, bylo by to horší) a vcházím do tělocvičny. Ženy s prazvláštními účesy a úbory mě vítají. Jaké je mé překvapení, když vidím, že Elinka sedí na tatínkovi. Tatínek je na rozdíl od nás všech upravený do detailů. Vlasy, vůně, holení a oblek od Armaniho. Začínáme zpívat a pohupovat dětmi. Armani znejistí, ale taky houpe. Po patnácti minutách ho chytá šílený nerv, kouká na nás vztekle a asi by nejradši utekl. Ale všechny se držíme, fakt žádná se mu nesmějeme. (A to se směji ještě teď, když to píšu). Vrchol všeho nastává, když mu zazvoní nejdražší telefon. Bez ohledu na nás i náš zpěv, telefon zvedá. "Teď nemůžu, jsem s dcerou na rozvojovém programu. Neznám choreografii ani texty, takže se musím soustředit, vyřídí to s Vámi moje sekretářka, nashledanou). PS: posílejte své muže na tyto aktivity častěji ať je trochu legrace!