Komedie života - až tě chytím

Věk a správný čas. Říká se, že na všechno je někdy správný čas. Ale je to opravdu tak? A je na něco někdy pozdě? A nebo nikdy neříkej nikdy. Mám úžasný příklad paní podnikatelky ze synovy školky. Té bylo minimálně 48 let (spíš více - byla skvělě udržovaná), když její dva synové dvojčata nastoupili ve 3 letech do školky. Jenomže to byly opravdu čiperní kluci. A věk jejích rodičů bych odhadovala otec kolem 85 a maminka také po 80. Avšak, jako na potvoru byli zařazeni ve třídě, která se nachází na patře. Takže každý den po o, jsem zdravila dědečka dole v přízemí na lavičce. Po nějaké době jsme si vytvořili rituál. Vždy jsem se měla kouknout na situaci nahoře. Babička naháněla dvojčata, která chtěla do balónků a taky postavit bagr a dodělat hrad z kostek, to vše bylo volně přístupné mezi šatnami. A pokud byla ještě zima, obléknout je do punčocháčů a kombinéz byl úkol pro dvě ZDATNÉ dvacítky a ne pro ni! Milý děda čekal a čekal. Většinou jsem odcházela s větou: "Jednoho už má…… skoro oblečeného". Dědeček se na mě pousmál a říkal "Ach ty moje starý kolena, to já bych jí pomohl." A tak docházím k přesvědčení, že pozdě asi přece jenom někdy bude.