MUŽ a silonky 2

V návaznosti na můj včerejší článek mi na mysli vytanula další povedená příhoda. Už jsem si zvykla, že v batohu na házenou chybí občas tričko občas šortky, které syn hodil do prádla a tím to pro něj skončilo. Jako mladý muž očekává, že mu vyprané zase sami přilítnou do batohu. Že mu florbalka občas zůstane v tělocvičně či šatně a máma po večerech smskuje trenérovi ať jí někam uklidí. Ale jeden den byl i na mě moc! Manžel byl pracovně mimo ČR a já ráno vezla škola-školka-práce. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zastavila před školou a vyložila syna, ale bez aktovky. "Kde jé tata mi jí vždycky beré" krev se mi vařila v žilách. Otočila jsem vztekle auto a jela zpět. Odpoledne jsem vyzvedla dceru ve školce a nabrala syna před školou. Před kroužkem jsem trvala na tom, aby si udělal úkoly. "Kde je aktovka? táže se syn. "Kam sis jí dal, tam jí máš." A on jí NIKAM nedal, zůstala ležet před školou. Byl v ní i nový mobil atd. Bleskurychle jsem sedla do auta a odjela ke škole. Aktovka tam bohudíky stále ležela. Má zlost se stupňovala. Odvezla jsem ho do umělecké školy. Měl 30min nástroje a 45min hudební nauky. Když jsem konečně zapnula doma počítač a začala pracovat, zvoní mi telefon. Pan profesor z hudebky volá, že syn nemá nástroj a zda ho můžu přivézt. "Nemůžuuu" povídám mu. Chvíli ticho " A co máme tedy dělat" táže se on. "Třeba si zpívejte" to by bylo na dlouho vyprávět mu všechny dnešní příhody….. A tak bychom měly své syny vychovávat tak, aby věděli kde mají aktovku, kde je pračka a silonky nandavali či sundavali levou zadní.