MUŽ a silonky

Každý míváme pocit, že za plotem je tráva zelenější. Že manžel sousedky chodí častěji s dětmi na kolo, více jezdí na nákupy a dříve chodí z práce domů. Jenže co se pak děje u nich za zavřenými dveřmi, to už vidět nemůžeme, většinou však není co závidět. Jsou období, kdy podvědomě počítám poměr žen a mužů na hřištích a různých kroužcích. Samozřejmě je to 90:10,ale těch 10 procent si to patřičně užívá. Čelí obdivným pohledům davů žen a troufnu si tvrdit, že většina z nás myslíme na TO jediné "to by ten náš nedal". Co se honí hlavou jim, fakt nevím, myslím si, že to jsou trochu exhibicionisté a velká pozornost jim vlastně dělá dobře. Takže když se jednou za uherský rok dostaví můj manžel na ukázkovou hodinu, připadá si tam jak Alenka v říši divů. Jednoho dne, zřejmě po velkém domácím nátlaku, dorazil zoufalý tatínek na balet pětiletých holčiček. Určitě měl cestou tam zapnutou navigaci a dále pokračoval ve stejném duchu. Když konečně našel ten správný sál a tu správnou šatnu, začal boj s oblékáním sukničky a hlavně silonek. V potu tváře nasoukal svůj poklad do nich, jenže holčička sladce povídá: "tatínku, vždyť jsou obráceně". Ano, byly švem nahoru, marně se otec snažil holčičku přesvědčit, že to vůbec není vidět. Nakonec mu nic jiného nezbylo, než je sundat, obrátit a začít nanovo. Po delším čase otec uspěl, ale holčička povídá: "mě se chce kakat". Všechny přítomné ženy byly před výbuchem smíchu. Moc dobře to známe, jedno kakání a celodenní plán je v čoudu. Docela jsem mu to přála, alespoň si bude své choti více vážit, když si také jednou užije naší každodenní zábavu.