BLONDÝNA

Tak tomu snad nikdo ani neuvěří, co se mi přihodilo včera. Celou zimu mi stále na facebook chodily fotky a odkazy na ukradené lyže či snowboard. Většinou je dotyční nechali, jako obvykle, před bufetem nebo restaurací. A po posilnění už dolů šlapali pěšky. I přes veškerý kamerový systém je to skoro bez šance se svého vybavení zpět dopátrat. Lyží i lidí je tam moc a toho zloději využijí. Ale já měla bohudíky zase něco extra. Když jsem včera odpoledne, po poslední dámské lyžovačce chtěla lyže zazimovat, zjistila jsem, že synovy tam lyže chybí. To přece není možné, nejsem blázen, ale přesto jsem prohledala pro jistotu i půdu i garáž. Nic, posledních 20 dnů jsem měla dost pracovně náročných a tak jsme na horách nebyli. Sestru napadlo: "Nenechal je u cbufetu?" Matně přemýšlím, co bylo před takovou dobou. (Občas mám problém si vzpomenout, co bylo včera - to už bude věkem). Ano, uvědomuji si, jak poslední den šel syn v přeskáčích na chatu a hůlky si bral jako turistické. Lyže mi nechal před bufetem, ať je vezmu autem. Ale vzhledem k tomu, že tam měl ještě snowboard s botami, a že jsem na parkoviště k tomu táhla moje i dceřiny lyže, tak není divu. Milé lyže, letos kupované nové atomiky, zůstaly trůnit ve stojanu před bufetem. Sestra měla číslo na majitele tohoto občerstvení. Hned jsem mu zavolala. Trochu se divil, co tak pozdě, už 14 dní se u nich nelyžuje. To víte, pražanda neumí do 3 počítat. ( A když pak uviděl můj blond, myslím, že mají na vesnici nový vtip ze života. Bude to nějak takto: "Víte, kdy shání blondýna z Prahy své lyže? Když jsou na sjezdovce petrklíče." Trochu se holt zasekla, má dlouhé vlasy a dlouhé vedení.

Lyže mi vyndal z kumbálku, mám víc štěstí než rozumu.