hlavu vzhůru?

Docela jsem se v lidech zklamala. Vím, že většina z nich nekrade, ale těch co jo, je stále dost.

Když jsme se nastěhovali do domu, tak to začalo. Nejdříve nám ukradli měděné okapy a to jsme spali. Dali jsme tedy plechové. Pak nám ukradli přidělaný žebřík za dům. Nebyl holt na řetězu a také jsme byli doma. Potom jsme měli grilovačku se známými. Pilo se hlavně pivo, ale i víno. V noci už jsem neuklízela. Jaké bylo mé překvapení, když ráno bylo na zahradě uklizeno. Políbila jsem manžela: "Jsi moc hodný, že všechno uklidil". Koukal na mě jako z jara. Myslel si, že je to ironie. Ano, někdo skvěle uklidil, ale on to nebyl. Někdo po 3 hodině ranní nelenil a přelezl plot. Našel pivní přepravku a pečlivě vysbíral všechny vratné lahve. Posléze s tímto nákladem zase přelezl plot.

Další den jsem dala spát syna v kočárku na zahradu před dům. Mé nervy byly jako špagáty. Furt jsem vybíhala a zabíhala do domu. Měla jsem hodně práce a na procházku bych jít nestihla. Volám mámě, zda by s ním nešla. A ta pronesla nezapomenutelnou větu : "Jani, ti co kradou flašky, děti NEKRADOU."

Mámy, ty to přece vědí nejlépe, už něco zažily.

Vážně jsem uvažovala o ostnatém drátu.. Měla jsem to tenkrát udělat. O dva roky později, se u nás někdo přímo zabydlel, když jsme odjeli na dovolenou. Evidentně, dle policie nespěchal. Ukradl i zabalené dárky k narozeninám (snad mu budou velikostně odpovídat)….