Já a má sestra

Má na to dar od Boha, vytočit mě během 10 sekund! Mám jí ráda, ale nechápu jak se mohly dvěma stejným lidem narodit až tak rozdílné děti. Dobře, máme stejnou barvu pleti. Ona do naší rodiny evidentně patří, to já jsem spíš mimozemšťan. Alespoň, že jsem mimozemšťan s výrazným mateřským znaménkem shodným s matčiným rodem. Jinak bych si myslela, že mě v porodnici vyměnili. Já jsem blond, ona je bruneta. Já mám modrozelené oči ona kaštanové. Ona je dokonalá a já ne. Ona má naklizeno, uvařeno, napečeno,vypráno, vyžehleno, vypleto, zalito, nakoupeno a to i do zásoby…a já…já mám od všeho trochu. Takže vždy, když mi zavolá jak se děsně nudí a já padám na hubu, musím se ihned naštvat. Je totálně splachovací a já všechno strašně prožívám. Má nejlepší státní školku, nejlepší státní školu, nejlepší lidušku , takže já můžu jen závidět. Nevím, jestli má takovou kliku, nebo si nic nepřipouští. Poslední dobrá story byla, když jsem k ní přišla na návštěvu a nikde vůbec žádné věci. První co mě napadlo povídám : "Jé vy taky budete malovat?" Koukla na mě nechápavě a povídá : "Né proč?" Vzpomněla jsem si, jak jsem ráno opustila náš obývák : talíře a hrnky od snídaně na stole, rozestlaný gauč, vysypané učení (syn hledal nějaký sešit), různé oblečení dcery, která ráno nebyla spokojena s vizáží, můj rozebraný pracovní šanon a tak bych mohla pokračovat dál a dál."

Asi to někteří z Vás mají na chlup stejný, ale ti ostatní to spíš nepochopí…i těch 10 sekund, je dobrý výkon