Češi se ve světě neztratí …ano, to víme, to se nám již po generace potvrzuje, ale že to platí i pro českou vlajku, je pro mě novinkou. Neuvěřitelnou, vlastně šokující, ale pravdivou. V dobách fikce, přikrášlování, je takovýto autentický příběh zcela ojedinělý. Dokonce mě přiměl sednout po několikaleté pauze znovu k psaní a podělit se o něj i s Vámi. Pokud máte chuť se zahřát u srdce, tak se v klidu posaďte a čtěte. Před pár dny skončil Dakar, jak jistě většina z Vás postřehla. Úžasný a věhlasný závod, který sleduje i moje devadesátiletá teta. Právě tam, se celý příběh odehrál, respektive zamotal. A co se stalo? Dva vášniví čeští fanoušci tohoto divokého závodu, který doteď znali jen z televize se vypravili přímo do centra dění. Honza a Honza vyrazili na Dakar. Měli své sny a cíle. Zaprvé vidět a být součástí závodu a za druhé nechat si podepsat českou vlajku všemi závodníky reprezentující naší malou zemi. Honzové ujeli př...
Covid je nemoc záludná a nevyzpytatelná. Postihuje mladé, staré, lenochy či sportovce. Ale každý ji prožívá po svém. Všichni jsme jedineční a já jsem si zcela jista, že toto nezažil asi nikdo jiný. Avšak kdyby přece jenom měl někdo podobné choutky, ať si to rychle rozmyslí, tedy…až po přečtení. Co vám budu povídat, smetlo mě to v nejblbější čas. Daně se finišují a já samozřejmě nemám hotovo. Možná je to speciální covidová verze pro unavené účetní, kdo ví. Každopádně důvodů k optimismu a radosti jsem měla pomálu. Jedním velkým světlým bodem bylo očekávání balíku. Konečně se včera Česká pošta ozvala na mail, vlilo mi to čerstvou krev do žil. Už pár dní čekám a několik měsíců obdivuji geniální přezkáče nové generace. Mají vložku z paměťové pěny ultra lehkou konstrukci a asi devět vychytávek v anglických zkratkách, které ještě neumím ani vyslovit a natož pak používat. Mé stávající lyžáky jsou totiž jenom „lyžáky“. Když mi ráno ...
Toto je opravdu pěkná story, myslím, že vyvolá úsměv generaci, která se narodila před rokem 1989. A ti ostatní se nám také zasmějí a trochu nás i politují. Před pár měsíci jsem byla s kamarádkou v Ikee. Objednávala si tam novou pracovní desku ke kuchyni a nějaké příslušenství. Já jsem tam nic nechtěla, ale už jsem akutně potřebovala zdrhnout z domácího kolotoče. Jak jistě všichni víte, nic nechtít v Ikee, znamená minimálně jedna modrá taška čehosi, co v dané chvíli "nutně" potřebujete. Zaměření kuchyně od profesionála měla s sebou, tak už "jen" vybrat a zaplatit. Vybrala hned, avšak příprava smlouvy zabrala horu času. Už jsme všechno prošly a smlouva stále nebyla. Proto nám dali poukazy k občerstvení. Dala jsem si kávu a oříškovokaramelového dortíka. Káva mi tedy vůbec nechutnala, je na mě moc kyselá, zato dortík byl sladký až až. Kávu jsme odnesla a zašla si pro zelený čaj. Jenže k němu byl také dortík. No co, dám si dva. Po chvíli polemizování být či nebýt, jíst...
Komentáře
Okomentovat