Že se snižuje věk sexuální informovanosti, jsme již všichni bezpochyby postřehli. Vše, co bylo dříve tabu, je dnes okatě vystavováno na každém rohu. Ale pornofilmy přímo ve školce, to už je vážně vrchol. Ne, nedělám si srandu. Paní učitelka ve školce takovéto DVD měla a dokonce zmíněný pornofilm dala dítěti i domů. Až tam pak ubozí rodiče zjistili, o jak závažný materiál se jedná. Ještěže jejich dítko bylo poslušné a na DVD se chtělo kouknout teprve večer s rodiči, jak bylo zvyklé. Vůbec ho nevyndalo, natož aby ho prohlíželo či jinak zkoumalo. Zděšení rodiče byli v šoku, kam ten svět spěje? Co to je za monstrum, co dá čtyřletému dítěti do ruky porno? Neděje se ve školce ještě něco horšího? Tyto otázky se honily v hlavách rodičů nad světelnou rychlostí. Byl večer, nemohli nic dělat, jen cítili svou bezmoc. Udeřili proto na nebohé dítko. Bylo zmatené, absolutně nechápalo změnu nálady rodičů. Čekalo pěknou pohádku a místo toho mělo doma "děsnou hádku". Maminka s tatínkem se ne
Každý míváme pocit, že za plotem je tráva zelenější. Že manžel sousedky chodí častěji s dětmi na kolo, více jezdí na nákupy a dříve chodí z práce domů. Jenže co se pak děje u nich za zavřenými dveřmi, to už vidět nemůžeme, většinou však není co závidět. Jsou období, kdy podvědomě počítám poměr žen a mužů na hřištích a různých kroužcích. Samozřejmě je to 90:10,ale těch 10 procent si to patřičně užívá. Čelí obdivným pohledům davů žen a troufnu si tvrdit, že většina z nás myslíme na TO jediné "to by ten náš nedal". Co se honí hlavou jim, fakt nevím, myslím si, že to jsou trochu exhibicionisté a velká pozornost jim vlastně dělá dobře. Takže když se jednou za uherský rok dostaví můj manžel na ukázkovou hodinu, připadá si tam jak Alenka v říši divů. Jednoho dne, zřejmě po velkém domácím nátlaku, dorazil zoufalý tatínek na balet pětiletých holčiček. Určitě měl cestou tam zapnutou navigaci a dále pokračoval ve stejném duchu. Když konečně našel ten správný sál a tu správnou šatnu, zač
Covid je nemoc záludná a nevyzpytatelná. Postihuje mladé, staré, lenochy či sportovce. Ale každý ji prožívá po svém. Všichni jsme jedineční a já jsem si zcela jista, že toto nezažil asi nikdo jiný. Avšak kdyby přece jenom měl někdo podobné choutky, ať si to rychle rozmyslí, tedy…až po přečtení. Co vám budu povídat, smetlo mě to v nejblbější čas. Daně se finišují a já samozřejmě nemám hotovo. Možná je to speciální covidová verze pro unavené účetní, kdo ví. Každopádně důvodů k optimismu a radosti jsem měla pomálu. Jedním velkým světlým bodem bylo očekávání balíku. Konečně se včera Česká pošta ozvala na mail, vlilo mi to čerstvou krev do žil. Už pár dní čekám a několik měsíců obdivuji geniální přezkáče nové generace. Mají vložku z paměťové pěny ultra lehkou konstrukci a asi devět vychytávek v anglických zkratkách, které ještě neumím ani vyslovit a natož pak používat. Mé stávající lyžáky jsou totiž jenom „lyžáky“. Když mi ráno zazvonil telefon se slovy, ať si vyběhnu pro balí
Komentáře
Okomentovat