V cizí manželské posteli

Co oko nevidí - to srdce nebolí. A kdyby mě náhodou někdo viděl, tak by to vypadalo fakt divně. Ráda jezdím s dětmi na hory a nevyžaduji extra luxus, hlavně když je dobrá parta a zábava. Manžel někdy jede, někdy ne. Já hory miluji, takže jedu vždycky. Nedávno se mé děti ofrňovaly : "Cožee už zasee na horyy?" Co bych jako dítě za to dala. Pěkně se vezou, se svou špičkovou výbavou a čučí do tabletů. Já jsem musela v 5h ráno v sobotu stát s plnou krosnou na zádech a těžkýma lyžema po ségře na autobusové zastávce Florenc. Byla jsem šťastná jako blecha, že mě trenér vybral….

A tak se občas stane, že spíme na vícelůžáku. Pokaždé je to zážitek. Předminulý rok jsem byla s dcerou na pokoji s kamarády. Byl to manželský pár středního věku. Jejich dcery už nejely, užívaly si svobodu doma. Muž má kolem 150 kil a žena také není drobek. Na mě s dcerou zbyly ty nejtenčí peřiny, neboť jsme přijely pozdě. Syn spal na pokoji s tátou a dalšíma chlapama. Byla nám v noci děsná zima, pár ztlumil topení. Jim je stále vedro. A jak se tak klepu, vidím, že nemám svou dceru. Poslepu šátrám po pokoji, naštěstí jsem našla mobil. Rozsvítit bych si nedovolila. Posvítím si do všech koutů pokoje a zjistím, že má 4 letá holčička si moudře zalezla do jejich manželské postele a blaženě spinká. Je přímo zaklíněná mezi jejich určitě teploučkými těly. Co dělat, jako matka mám děsný strach, aby jí nezalehli. Musím konat! Se svítícím mobilem v ruce lezu do jejich manželského lože a stoupám si nad ně. (Musím vypadat, jak bohyně pomsty). Pokouším se berušku malou vyprostit. Byla to fuška, nakonec jí mám a všichni spí dál. Už je mi teplo. Nemůžu usnout z toho vzrůša, představuji si, co kdyby se probudili. Ten šok, než bych jim to vysvětlila. Usínám a budím se zimou, kouknu a beruška nikde, už je tam zase. Znova jí pracně vydoluji. Měli tam fakt teplíčko, to musím uznat. Nejraději bych si tam taky zalezla .