NEMOŽNÉ

I přes to, že jsem celkem racionálně založený jedinec, musím souhlasit s názorem, že životů bude zřejmě více. V jaké formě, či zda je to platné pro všechny, to si samozřejmě netroufnu ani odhadnout. Vždy však pro toto tvrzení byly důkazy na dosah. Minulý týden jsem zase jeden takový důkaz viděla. Na koncertě mladých talentů byl malý chlapeček. Vypadal, že neumí do pěti napočítat. I s velkými brýlemi byl moc roztomilý, věkem kolem 5-6 let. Čekali jsme "Skákal pes" a nebo "Kočka leze dírou". Z klavírové židličky mu chybělo asi půl metru na zem. To se vyřešilo speciálním dřevěným stupátkem s adaptérem na pedály. Všichni před ním hráli hezky - dětsky. Už po prvních jeho tónech lidem naskočila husí kůže. To není možné! Vím, co je talent, vím co jsou hudební geny, ale tohle bylo něco víc. Hrál jako když hraje celý svůj život a to nemyslím ty 3 roky, co mohl teoreticky hrát. Myslím desítky let. Zvuk mi prostě neseděl s obrazem. Má dcera i syn o tom ještě 3 dny všem vypravovali.