"Zavři oči a věř"

Měly jsme je zavřené, věřily svým instinktům a takhle to dopadlo.

Bylo, nebylo v dávných dobách, kdy ještě nebyly mobily, byly dvě blonďaté studentky vysazeny v malém německém městečku za účelem nákupů. Byl to školní zájezd.

Ne nadarmo se v páté lekci učily "Potíže na cestách"

A i když čtvrtá lekce je také velmi pobavila "Sportem ku zdraví" Machst du zu Hause Kopfstand? (otázka, zda děláte doma stojky) je také velmi užitečná a pro budoucí život jistě nezbytná. Přes to všechno, pětka vedla.

Ich hatte Reifenpannen (píchl jsem) a Du bist meine letzte Rettung ( jsi má poslední záchrana).

To byla hláška jejich studentských let.

A ani ve snu je nenapadlo, že by jí snad někdy mohly použít!

Stalo se, znechucené z velikosti města vůbec nekoukaly na cestu. Matně si pamatovaly, že přešly řeku. Když konečně narazily na nějaký obchoďák, ihned ho celý prošmejdily. Bohužel vyšly na opačnou stranu. Zase přešly řeku a protože už bylo dost hodin, chtěly jít na benzínku, kde jim stál autobus. Jenže benzínka nikde. Chodily,chodily a nic. Sraz byl v 16 hodin a už bylo před pátou. Musely konat, jejich němčina byla dosti chabá. Došly k hlavní silnici, když tu jednu napadlo, že budou stopovat. Stoply si mladou ženu "Du bist meine letzte Rettung, Schulbus ist auf die Tankstelle." A ta dobrá duše s nimi objela benzínky. Na třetí už byl ten jejich školní autobus s učitelkami těsně před infarktem. Není divu, bylo kolem šesté.

Takže, nikdy neříkej nikdy!

A pozor, řeky někdy meandrují.