"Je to na internetu, musí to být pravda!"

Když tak o tom přemýšlím, vynález internetu byl tak zlomový, že ho můžeme srovnat třeba s vynalezením elektřiny. Postihlo to naprosto všechny (kromě lidí z deštných pralesů atd.). Mladá generace je na internetu přímo odkojena. Kojení je zdlouhavé a nejedna u toho surfuje či prohlíží facebook. Takže děti jsou s internetem sblíženi hned odmala a ovládají ho intuitivně, aniž umí číst. Moje první psané slovo bylo "JANA". Jejich první psané slovo je "GAMES".

Když jsem byla malá a něco jsem nevěděla, naši říkali: "Jdi se optat babičky".

Když mé děti něco nevědí, říkám já: "Jdi se kouknout na net".

Jenže na netu jsou pro ně lehce k dispozici i velmi nežádoucí informace. Nejdou všechny počítače, tablety a mobily s kterými kdy přijdou do styku zabezpečit a ohraničit. Musíme tu hranici vybudovat v nich. A je to úkol nelehký, neboť s tím nemáme ŽÁDNÉ vlastní zkušenosti, které bychom mohli předávat. Já sama jsem už pár takových příruček rodiče-dítě-internet přečetla. Ale furt v tom nemám úplně jasno.

A kapitola sama pro sebe jsou staří lidé. Pokud už zvládnou své prsty přizpůsobit pro ně nepřirozeným pohybům (ovládání myši a klikání) většinou si s vyhledáváním, nedají tolik práce, jako my mladší. Protože "Co je psáno, to je dáno".

V internetové době by se mělo toto pořekadlo přímo zakázat.

Nebo nahradit: "Důvěryhodné zdroje - to je moje".

Či alespoň doplnit: "Důvěřuj, ale prověřuj".