"Spokojený život"


Jo, to je přesně to, po čem už dávno toužím. Jenže se mi furt nedaří. Nemůžu té spokojenosti tak nějak dosáhnout. Když nezlobí děti, je to na prd v práci. Když je to bezva v práci, tak mě štve manžel. A když je zrovna klid, je všude takový nepořádek, že než ho uklidím, tak jsem naštvaná chtě-nechtě (jsem snad jediný člen naší domácnosti, který OPRAVDU uklízí). Jde to stále dokola. Zřejmě se musím naučit být šťastná i v nepořádku, s nezařazenými doklady v šanonech, s ječícími a rozhádanými dětmi a věčně hladovým manželem. Možná existuje nějaká moudrá příručka, jak na to. Možná by stačila vinotéka. Už dávno mě kamarádky lákají k běhu, prý to pomáhá.

Už to mám, uteču do vinotéky, kde si u té sklenky budu číst. Mrkající

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

DAKARSKÝ ZÁZRAK

Obrázek
Češi se ve světě neztratí …ano, to víme, to se nám již po generace potvrzuje, ale že to platí i pro českou vlajku, je pro mě novinkou. Neuvěřitelnou, vlastně šokující, ale pravdivou. V dobách fikce, přikrášlování, je takovýto autentický příběh zcela ojedinělý. Dokonce mě přiměl sednout po několikaleté pauze znovu k psaní a podělit se o něj i s Vámi.   Pokud máte chuť se zahřát u srdce, tak se v klidu posaďte a čtěte. Před pár dny skončil Dakar, jak jistě většina z Vás postřehla. Úžasný a věhlasný závod, který sleduje i moje devadesátiletá teta.   Právě tam, se celý příběh odehrál, respektive zamotal.   A co se stalo? Dva vášniví čeští fanoušci tohoto divokého závodu, který doteď znali jen z televize se vypravili přímo do centra dění. Honza a Honza vyrazili na Dakar. Měli své sny a cíle. Zaprvé vidět a být součástí závodu a za druhé nechat si podepsat českou vlajku všemi závodníky   reprezentující naší malou zemi.  Honzové ujeli př...
Další informace

Tajemství v posteli aneb covid trochu jinak

Obrázek
  Covid je nemoc záludná a nevyzpytatelná. Postihuje mladé, staré, lenochy či sportovce. Ale každý ji prožívá po svém. Všichni jsme jedineční a já jsem si zcela jista, že toto nezažil asi nikdo jiný. Avšak kdyby přece jenom měl někdo podobné choutky, ať si to rychle rozmyslí, tedy…až po přečtení.   Co vám budu povídat, smetlo mě to v nejblbější čas. Daně se finišují a já samozřejmě nemám hotovo. Možná je to speciální covidová verze pro unavené účetní, kdo ví. Každopádně důvodů k optimismu a radosti jsem měla pomálu.    Jedním velkým světlým bodem bylo očekávání balíku. Konečně se včera Česká pošta ozvala na mail, vlilo mi to čerstvou krev do žil. Už pár dní čekám a několik měsíců obdivuji geniální přezkáče nové generace.   Mají vložku z paměťové pěny ultra lehkou konstrukci a asi devět vychytávek v anglických zkratkách, které ještě neumím ani vyslovit a natož pak používat. Mé stávající lyžáky jsou totiž jenom „lyžáky“.    Když mi ráno ...
Další informace

BROK blog

Obrázek
S myšlenkou tohoto článku si pohrávám již pár let. Vlastně už od dětství mě tento příběh fascinoval a vzhledem k mé představivosti také ožíval, až se stal mou součástí, i když jeho hlavní hrdina se semnou minul asi o čtvrt století. Bratr mé babičky bydlel ve Vršovicích stejně jako celá naše rodina již po generace. Byl to "prý" moc hodný a milý člověk. Za svobodna si pořídil pejska a dal mu jméno Brok. A protože ho měl opravdu rád i Brok mu svou lásku dával bezmezně najevo. Jezdil s prastrýcem do práce, na různá obchodní jednání a vůbec, byli stále spolu. Jenže jednoho dne se prastrýc Jenda zamiloval. Přes jeho "zralý" věk ho okouzlila krásná lehkonohá Slovenka Méry. Méry byla úchvatná, jenže měla jednu vadu na kráse, nesnášela zvířata. Takže podvraťák, i když s bystrým kukučem neměl žádnou šanci. Dala Jendovi na výběr: "Buď já, nebo on." Zamilovaný prastrýc oželel svého čtyřnohého parťáka a oženil se s Méry. Brok nechápal, co se děje. Neskončil však na uli...
Další informace