BOLÍÍÍ

Hluboko uvnitř jsem včera cítila, že mám jít napsat bezva článek do blogu, ale bohužel jsem to neudělala. Měla jsem skvělý nápad, jenže jsem dala přednost společenskému bavení, před uzavřením se v pokojíku a noťasem v 30 stupňovém horku. Toto mé rozhodnutí zkazilo zbytek prázdnin mým dětem. Přišli o svého mazlíčka, po tři roky hodnotného člena naší rodiny. Stalo se to během chvilenky,souhra pitomých náhod.

Oknem u sousedů, či ho malé dítě omylem vypustilo, utekl lovecký pes. Byl to pes jejich nedělní návštěvy, která jim přijede jednou za uherák. Zrovna máme sundané pletivo, protože děláme nový plot. Ve chvilce zuby zdeformoval masivní klec a náš zakrslý králík intuitivně vyskočil. Co vše se odehrálo, nikdo neví. Já jsem přiběhla, když mi druhá sousedka volala, že je u nás děsné tóčo. Bosá jsem chtěla zahnat rozdivočelého psa od hromady se dřevem. To se mi podařilo až se sekerou. Musela jsem bouchnout do sudu. Když jsem jí ze dřeva vyprostila strašně brečela, jeli jsme na veterinu a po cestě mi umřela v náručí. Spolu s dětmi jsme jí vykopali hrobeček a vyzdobili ho překrásně, leckterý člověk by jí mohl závidět. Jen nevím, kdy se mým dětem zase vrátí smích do tváří.

Já vím, byl to jenom hlodavec, tak proč to tak děsně bolí?

Naši mi vyčítají, proč to musely vidět i děti. Že jsem to měla nějak ututlat. Strašně nerada tutlám a lžu svým dětem.

Já osobně si myslím, že smrt je bohužel všudypřítomná a měli by jí poznat, aby si uměli správně vážit svých životů. ?????????

Jediné, co v tom vidím pozitivního je to, že tam při tom útoku nebyly děti, ty by jí šly bránit holýma rukama...........